Rudé slunce na Měsíci

Japonské ministerstvo pro vědu nedávno započalo s programem superdlouhých předpovědí počasí za pomocí supervýkonných počítačů ve středisku vybudovaném v Yokohamě. Tento simulátor má být schopen předpovídat přírodní katastrofy či úkazy až na 30 let (sic!) dopředu. Podle zpravodajských agentur bude simulátor schopen brát v úvahu i změny počasí způsobené globálním oteplováním. Cílem programu je umožnit Japonsku provést patřičné přípravy či urychlit reakce na blížící se přírodní katastrofy.

Asi před týdnem japonská vesmírná agentura prohlásila, že hodlá do roku 2030 vybudovat na Měsíci stálou základnu s lidskou posádkou. Již příští rok hodlají poslat na měsíc automatickou sondu určenou k průzkumu měsíční horniny. Roku 2020 by mělo být započato s výstavbou.

Máme tyto dvě zprávy chápat v přímé souvislosti? Budou na Měsíci rýžová políčka? Čtou Japonci Egona Bondyho? Postihne Zemi zničující katastrofa? Zachrání se jen malí ostrované? A co na to Jan Tleskač?

Reklama je nudná mršina

Nemám rád reklamu. Při pohledu na drtivou většinu reklam si říkám, jestli jsou hloupí a nenápadití zaměstnanci marketingových agentur, zadavatelé reklam nebo konzumenti, kterým jsou šity údajně na míru.

Pokud jsou reklamy šity na míru, pak jsem neustále degradován na úroveň primáta, kterému stačí desetkrát v jednom reklamním šotu zopakovat název produktu bez jakékoliv další obohacující informace či racionálního zdůvodnění, ukázat přešťastnou a esteticky sterilní modelku či modela a hned se ode mne očekává že si to klusem namířím do nejbližšího obchodu a v hlavě mi bude hučet: Chci to, nevím proč, ale chci to. Za jakoukoliv cenu!.

Také máte pocit, že úvodní znělka reklamního bloku má neobvykle vyšší hlasitost než celý film, do kterého je vsunuta? Jestliže si marketingoví odborníci myslí, že upoutají pozornost diváka, mýlí se. Vždy při neočekávaném zásahu většího počtu decibelů znělky oznamující reklamní blok zpanikařím a s vytřeštěnýma očima a naježenýma chlupama se hrabu po ovladači, abych se obtěžujícího hluku zbavil. Určitě to také znáte. Výsledkem bývá vypnutý zvuk či přepnutý program.

Zkoušeli marketingoví specialisté udělat opak? Nenápadně zvuk ztišit, aby nikoho nevyplašili a potichu ale jasně a slyšitelně předat celou úžasnou zvěst o skvělých produktech, bez kterých nemůžeme žít? Než člověku dojde, co poslouchá za nesmysly a zasáhne, určitě si vyslechne více než pár úvodních zvukových vln při poplašném zvuku počátku reklamního bloku.

Na druhou stranu jsem velmi rád, že i marketingoví specialisté jsou zblblí ze zkoumání, jak průměrný občan reaguje na jejich reklamu, že si zvykli i průměrně reagovat na požadavky zadavatelů.

Pozoruji, že čím větší firma, tím nezáživnější reklamy. Odpovědní lidé se asi domnívají, že pro velkou firmu je nemožné chytlavou reklamou zasáhnout široké spektrum zákazníků, proto se omezují na reklamy, které nikoho sice nezasáhnou, ale především nikoho nepohorší. Reklamy, které nikoho nenadchnou, nepopudí, nerozpláčou ani nerozesmějí jsou asi jistější investicí se snáze předvídatelným výsledkem. Ikdyž... právě tyto reklamy mne popuzují.

Jedním z nejvýraznějších zadavatelů fujfuj reklam se stal Vodafone. Níže můžete vidět jeden z jeho ubohých výtvorů a můj objev.

Originál:

Zlí jazykové tvrdí, že tento univerzální slogan původně vznikl na zakázku pro Vězeňskou službu ČR. Stačí změnit jen logo firmy. Vždyť většina reklam si je nápadně podobných. Ikdyby to schopní obchodníci z marketingové agentury neudali Vodafonu, určitě bychom se záhy dozvěděli že i 1 prací prášek....

Projekt: Politická paměť národa

Myslím si, že jednou z hlavních příčin, proč se s masami lidí tak snadno manipuluje je nedostatečně dlouhá paměť. Dnes se politik vehementně zasazuje o omezení občanských práv a svobod a zítra před volbami se nechá vyfotit na demonstraci za svobodu projevu, na billboard si dá heslo "Svoboda, demokracie a prosperita především" a co se stane? V důsledku si průměrný volič myslí, že tento pokrytecký člověk bude zárukou svobody, demokracie a prosperity a to bez ohledu na fakt, že těsně po volbách jde opět v šlépějích omezování občanských práv a svobod.

Jak učinit, aby byli politici více zodpovědní za své činy a nechovali se vzorově jen před blížícími se volbami? Prodloužit paměť národa.

Samozřejmě, že máme svobodu projevu, o všem se píše, všechny mediální kauzy byly zdokumentovány novináři ze všech stran, je tedy snadné pro voliče si daného politika "vylustrovat". Opravdu? Ne, nikoliv. Je to nesmírně těžké.

Za totality, kdy byla kritika oficiálně potlačována, bylo svobodných zdrojů jen poskrovnu. Kdo chtěl, věděl kde tyto zdroje nalézt. Dnes je svobodných zdrojů tolik, že není možno je všechny správně posoudit, proto ztrácejí na váze a důležitosti. Díky dostatku svobody si svobodného projevu dnes vážíme méně, než tomu bylo v minulosti, kdy svobodný projev byl vzácností. Ekonomové jásají a vykřikují poučky o nabídce a poptávce. Ano, zdá se, že i svobodný projev můžeme popsat křivkou nabídky a poptávky. Málo svobodného projevu, velká poptávka, velká cena každého slova. Hodně svobodného projevu, poptávka přesycena, svobodné slovo je téměř bezcenné.

Ve svobodném prostředí, kde roztroušené svobody a pravdy máme tolik, že ji začínáme přehlížet a ztrácet, je potřeba učinit další krok, který se v konzumním světě velmi osvědčil. Aby zákazník nemusel tu přehršel produktů shánět po různých trafikách a obchůdcích, postavili jsme diskonty, supermarkety, hypermarkety, obchodní centra. Vše, co potřebujete, najdete pod jednou střechou. Lidé to milují a hojně toho využívají.

Představte si internetové stránky, které obsahují profily všech známých politiků. Stručné životopisy, informaci pro které klíčové zákony, pokud se to dá zjistit, hlasovali. Seznam kauz, vyšetřování, afér s odkazem na mediální zdroje, které tyto kauzy pokrývají, citace vyjádření politiků k důležitým tématům. Vše objektivně, s jasně označenými zprávami, které se nepotvrdily...

Redaktoři a správci systému by měli být pokud možno nestraníci, případně z různých politických stran. Systém by měl být ve formátu WIKI se silnou kontrolou vkládaných hesel a modifikací, aby se předešlo účelovému zneužití. Neměl by obsahovat žádné názory, pouze holá fakta, citace, odkazy. Heslo "raději méně, než více" je v tomto případě důležité.

Volič by mohl snadno a na jednom místě občerstvit svou paměť včetně detailů z odkazovaných zdrojů.

Myslím si, že složky, které na pachatele vede Policie, jí a společnosti v důsledku mohou velmi pomoci při odhalování trestných činů. Věřím, že veřejné politické složky vedené na politiky společnosti pomohou ještě více.

Kdyby se našlo pár vyjimečných nadšenců, jsem ochoten zprostředkovat technické řešení stránek včetně hostingu a lukrativní domény. Bohužel pro nedostatek času by byla nutná pomoc při správě obsahu. Je někdo s politickým přehledem, schopností objektivního posouzení, dostatkem volného času a odhodláním pokusit se zlepšit politickou kulturu v ČR?