Poctivé úplatkářství v ODS

JAB mě dovedl až na tuto stránku, která je svým obsahem dost děsivá.

Myslím, že místo psaní dlouhého příspěvku na toto téma, bude pro každého lepší přečíst si rovnou výše uvedenou stránku a učinit si názor vlastní. Je to opravdu počteníčko.

Článeček ve zkratce popisuje, jak to máme pěkně zorganizované v té naší politice. My jsme u kormidla a my vám dáme zakázky za státní peníze, ze kterých nám odvedete procentíčko dle oficiálního neveřejného ceníčku, abychom zase my měli na tu naši politiku a mohli i nadále zůstat u kormidla a tím vám mohli přidělovat zakázky za státní peníze, ze kterých... Zkrátka jak se říká, dobré účty dělají dobré přátele občanské demokraty.

Celá záležitost nepostrádá vtipu, když se v přepisu rozhovoru řeší, že někteří jedinci z ODS si bohužel nekontrolovaně ukrajují svůj díl z dílu ODS ukrajovaného ze zakázek za státní peníze.

Kde udělali soudruzi z NDR funkcionáři z ODS chybu? A kde jsme ji udělali my?

1968, podruhé prodáni?

Právě jsem shlédl pořad ČT2 Československo ve zvláštních službách, díl 16, kde prohlásili, že je téměř senzací, že při počtu agentů obeznámených s budoucí invazí do Československa nedošlo k žádnému úniku informací. Vše bylo přičteno na vrub kvality sovětských a československých agentů pracujících pro sověty.

Senzace! Zázraky! Odhalení! Vždy, když slyším podobná slova, nutí mě to na chvíli se zamyslet, zdali to není přesně naopak, než je předkládáno za pomoci tak bombastických slov.

Co když to není zas tak neuvěřitelné? Co kdyby, při tak širokém okruhu různých agentů obeznámených s plány, přece jenom došlo k úniku informací, co když to spojenci opět věděli a vše se dělo za tichého souhlasu? Tak gigantická akce zahrnující tolik států, tisíce vojáků, stovky politiků a agentů a nikdo nic nevěděl, nikdo nás nevaroval, nikdo nám nepomohl...

Být to pravda a být na jejich místě, určitě bych zatloukal, zatloukal, zatloukal, protože udělat dva podobně tragické kšefty v tak krátké době, to by mohlo negativně ovlivnit veřejné mínění na dobrých několik generací...

Na historii je nejhorší, že stejně jako víno s odstupem času zraje a nabývá hodnoty. 40 let mnohdy bývá na historii, narozdíl od vína, příliš málo.