Tak vám jdu po ulici, jsou příjemné tři stupně nad nulou, záda rozlámaná od plavání, v uších sluchátka s klasikou. A najednou u nás na malém velmi frekventovaném pražském náměstíčku, toho času naprosto opuštěném, vidím rodinu asi sedmi lidí od babičky až po dítě v kočárku a všichni tančí!
Je krásná noc a ve svitu lamp celá scéna vypadá neuvěřitelně surrealisticky. Když se proplétám mezi babičkou tančící s vnučkou, dvěmi různě starými páry a kočárkem, slyším, že si ti lidé dokonce sami zpívají!
Nezaznamenal jsem ani obvyklý alkoholový opar, který tyto scény u nás v Čechách nepostradatelně doprovází. Takže proč to tropí? A ještě k tomu o Vánocích, kdy si normální lidé zaslouženě u televize léčí své opuchlé nohy z předvánočních front v obchoďácích a připravují je na fronty povánočních slev? Musela to být nejspíše nějaká nečeská minorita, asi nějací blázni nebo co.
Na nároží využiji příležitosti a nenápadně se ještě ohlédnu. Krátce se mihne kočárek mizející s celým ansáblem v tramvaji. Oni si jen krátili čás při čekání na tramvaj? Rozhodně nějací blázni.
