Yamato

Horší než americký patos je pravděpodobně už jen japonský patos.

Protrpěl jsem skoro dvě a půl hodiny filmu Hvězdná bitevní loď Yamato (IMDB). Jestli měli Japonci za cíl natočit sci-fi do morku kostí prošpikované nekonečným melodramaticky patetickými proslovy, tak to zvládli na jedničku. Ke konci jsem už vážně myslel, že ještě pár minut a po vzoru hlavních hrdinů taky spáchám sebevraždu.

Co chvíli jsem při čtení anglických titulků obracel oči v sloup a rozvažoval, jestli to vypnout hned nebo později. Jen asi v polovině jsem oči řádně vytřeštil, když mladý kapitán obrovské hvězdné lodi promlouvá k posádce, náležitě doprovázen vznešeným a slavnostním orchestrem. Říkal toto (představte si to v japonštině samurajského stylu):

Toto bude asi naše poslední bitva na naší dlouhé cestě 148 tisíc světelných let. V dubnu 1945 bitevní loď Yamato vyplula, aby zasvítila jako paprsek naděje v čase naprostého zoufalství. My učiníme také tak.

Prosím? Japonci natočili scifi válečný epos (křížený s love story, to se dnes musí), ve kterém naprosto nepokrytě oslavují a dávají za vzor bitevní loď z druhé světové války, která byla poslána v podstatě na sebevražednou misi při pokusu zastavit postup spojenců na Okinawě?

To je asi jako kdyby Němci dnes natočili scifi, ve kterém se velitel hvězdné pěchoty přímo přihlásí k odkazu hrdinných nacistických členů Schutzstaffel!

Od té chvíle jsem si začal více všímat poselství a celkové atmosféry filmu a musím konstatovat, že film se mi najednou zdál zjevně fašizující. Od silné autority velitele lodi, silná kamarádská válečná pouta až po sebeobětování se v boji pro dobro lidské rasy...

Pokud si člověk zamění boj o zelenou planetu za boj za císaře a časté skupinové srdceryvné pozdravy s pěstí na srdce za hailování... tak se člověk musí sám sebe zeptat: Jak je vůbec možné, že se najde tolik peněz, aby někdo natočil takovou romanticky oslavnou ódu na nejtemnější období Japonských dějin? Co se v tom Japonsku děje? Národ, který se nepoučil z historie je odsouzen si historii prožít znovu.