Nějak jsem úplně nestíhal poslední dny sledovat pozorně zprávy. Dnes jsem si říkal, že to napravím. Od rána jsem sledoval zpravodajský kanál ČT24 a prozatím mi byla prezentována vedle evergreenu Aničky série zpráv s neuvěřitelně frekventovaným slovním spojením vládní speciál
. Mimo jiné zazněla zpráva reportérky ČT, o všeobecném zklamání, které zavládlo na letišti po odřeknutí jednoho z prezidentů, který měl přiletět stařičkým Iljušinem. Údajně se všichni na starý Iljušin tak těšili.
Nevím, jestli je správné na veřejnoprávním kanále popisovat národu, jak se velcí kluci trumfují, kdo má lepší letadlo. Věřím, že to národ zajímá, ale myslím si, že by se ČT24 nemělo snažit vypálit rybník bulvárnímu tisku tím, že zveřejní jejich zprávy s předstihem.
Už teď vím, že se budu televizi v příštích několika dnech vyhýbat. Jedinou výjimku asi udělám zítra večer. Ale obávám se, že se v televizi asi nezahlédnu a krátkou zprávičku s pětisekundovým záběrem demonstrujících davů vystřídá půlhodinový živý vstup z divadla informující o tom, jak se páni prezidenti vyspinkali, co si do divadla oblékli, co papali, jak drahou toaletu si jejich polovičky navlékly a kdo přijel lepší limuzínou, jak dlouho tleskali a s kým se dali do řeči.
Všichni jsou na tu, jak řekl pan prezident, nejvýznamnější společenskou událost tak hrdí, že bych se nedivil, kdyby radní nechali umístit na záchodek zlatou plaketu s nápisem:
26.května 2006
Na tomto záchodě se během dvou hodin vyprázdnilo patnáct prezidentů. Čest jejich památce.
A aktuálně pozvánka, kterou na ČT24 neshlédnete, přestože jinak ČT24 v těchto dnech informuje o kdejaké prkotině. Osobně se domnívám, že už je rozhodnuto a jen obtížně se to dá změnit, ale budu rád, když jednou budu moci říci, že jsem svou pozici sice marně ale občansky zodpovědně deklaroval...
Žádné komentáře:
Okomentovat