neděle, července 30, 2006

Vybraná polemika s polemikou - Neviditelný pes

Na Neviditelném psovi se objevil článeček. Zajímavý názor jednoho občana. Zaujaly mne některé výroky. Bylo jich samozřejmě více, ale mnohé jsou dokola omílány, takže bych nerad nudil více než obvykle.

Některé se mi zdály ale pozoruhodné.

Jerry, podle informace MO je systém budován s cílem "ochránit vlastní území, spojence a spřátelené země". Princip vychází z hodnocení, kteří potenciální útočníci jsou v současnosti největší hrozbou. Můžeme ihned vyloučit Ruskou federaci, nejde o obranu proti ruským raketám a Rusové jsou o projektu protiraketové obrany průběžně informováni – a neprotestují. Jediným jiným potenciálním útočníkem, který je v současnosti (a v blízké a střednědobé budoucnosti) schopen zasáhnout území USA, je Severní Korea.

Jak naivní, domnívat se, že v tak rozsáhlém, diplomaticky složitém projektu se jedná o tak krátkozraké cíle, jako je "blízká a střednědobá budoucnost". Nevím, co měl autor ze zeměpisu. Asi nedostatečnou. Nevím, kde přišel na to, že nejlepší pro sestřelení korejských raket je protiraketová obrana na území ČR či Polska.

Schválně, zapíchněte prst na globusu do P'yŏngyangu a do Washingtonu a napovězte autorovi, kudy by, kdybyste byli zlým diktátorem, bylo nejlepší střílet své rakety.

Vybrali byste si delší cestu přes severní Evropu (zakřivení Země), přes nejhustěji obydlené země s obrovskými armádami a mohutným politickým i obchodním vlivem? Nebo byste si vybrali kratší a rychlejší cestu opačným směrem kolem Japonska přes opuštěné vlny oceánu?

Nebudu se ani pozastavovat nad plánovaným rozsahem protiraketové obrany, k jejímuž odůvodnění nám má stačit spekulace americké zpravodajské služby tvrdící, že Severní Korea má teoretickou kapacitu vyrobit šest až sedm jaderných bomb. Ze zkušenosti dnes můžeme říci, že odhady CIA jsou v takových případech buď úplně nepravdivé, či úplně přehnané. Jen pro zajímavost, USA má asi 7000 operačních a přibližně 3000 záložních jaderných hlavic.

Když už máte před sebou ten globus a víte, že americká protiraketová obrana na území ČR není pro sestřelování korejských raket, zkuste chvíli věštit v střednědobém až dlouhodobém horizontu, proti komu je skutečně budována a jaký vliv na globální stabilitu bude mít schopnost USA sestřelit cizí rakety?

A že ten někdo neprotestuje? Co by tím získal? Je lepší zhodnotit svou pozici a zbytečně si netvořit image ukňouraného vystrašeného medvíděte, z kterého si stejně nikdo nic nedělá. V takových případech je lepší předstírat, že protiraketová obrana proti vašim raketám hned za humny není něco, s čím díky své slabé pozici nic neuděláte, ale naopak to v několika prohlášeních "pochválit" jako přispění k bezpečnosti a snažit se všechny přesvědčit, že ta protiraketová obrana tam není kvůli vám. Tomu se říká PR.

Můj názor je následující. Jaderné zbraně vždycky sloužily především jako odstrašující prostředek. Mocnosti je vlastnili, každý věděl, že po odpálení bude mít protistrana dost času odpálit své a všechny zaručeně dopadnou. Všichni se proto báli si něco začít.

Pokud jedna strana nabude dojmu, že získala výraznou převahu (není to záležitost ani střednědobá, ta technologie není naštěstí dokonalá, ale to se bude bohužel zlepšovat). Mám na mysli kupříkladu převahu v podobě schopnosti zlikvidovat nepřátelské střely a stále být schopen své střely dopravit k cíli. Rovnováha se naruší a je jen otázkou času, kdy vojenští stratégové, ekonomové a byrokrati dojdou k názoru, že je čas odzkoušet, co vše se z nerovnováhy dá vyzískat. A toho dne bych se nerad dožil.

Jsme naivní, jestliže si myslíme, že USA je spojenec na věčné časy. Buďme realisté. Nikdy člověk neví, jak se historie bude odvíjet.

Neměli bychom zapomínat, že v dnešní době cynického diplomatického pozitivizmu budeme spojenci jen tak dlouho, dokud budeme mít co nabídnout. Proto si myslím, že v duchu dnešní diplomacie a s trochou předvídavosti bychom měli být ke spojencům vstřícní, ale v tak zásadních záležitostech, které mohou výrazně narušit globální rovnováhu mezi těmi několika mocnostmi, bychom se měli učinit nepostradatelnými do budoucnosti tím, že dnešním spojencům nepomůžeme. Pomůžeme tím totiž jedině sami sobě.

Čím silnější je jedna strana, tím méně si může dovolit spoléhat na spojence. Spojenci pak jsou méně důležití a stávají se příležitostnými spojenci a posléze pouhými diváky bez možnosti se k čemukoliv vyjádřit.

Žádné komentáře: