sobota, února 11, 2012

iDemokracie: kontinuální volby

Máme moderní technologie, které se politice jakoby (záměrně) vyhýbají. Dnes si můžete v reálném čase zkontrolovat body na řidičáku, máte el. schránky pro instantní komunikaci s úřady, online platby...

Možná dozrává doba k přímější demokracii. Nazval bych to real-time demokracií. Zrušme volby, které se stejně konají jen "občas" a nahraďme je volbami kontinuálními. Každý může dát elektronický (či ověřený písemný) hlas komukoliv kdykoliv. Dnes můžu volit Zaorálka, zítra mne naštve, odejmu mu svůj elektronický hlas a dám ho Kalouskovi. Zaorálek nemá momentálně potřebný limit hlasů? Ztrácí politický mandát a jde z kola ven - okamžitě.

Výhody

Politici by měli ihned zpětnou vazbu a politický mandát nejsilnější a nejaktuálnější v každé chvíli.

Tomu bych říkal motivace reprezentovat voliče. Tam není místo pro korupci a prosazování jiných zájmů než zájmů voličů. A když zkusíš vyhovět lobistům proti voličům, můžeš vyhrát, ale jen jednou, protože na příštím hlasování už nebudeš. Pak si to samozřejmě rozmyslíš.

Vsadím se, že po včerejšku by pár poslanců už v pondělí ve sněmovně nesedělo.

Nevýhody

Přílišná dynamičnost politických změn může být organizačně náročná, může znemožnit dlouhodobé koalice, zkomplikovat delší vyjednávání o podobě zákonů... Taktéž prosazování nepopulárních zákonů pro opravdové dobro všech by mohlo ukázat pravou slabinu demokratického zřízení - nebylo by možné pro okamžitý odpor voličů.

Proto by kontinuální volby neměly nabývat okamžitého účinku ale "hodnocení" mandátu by se mělo provádět jednou za čas. Možná týden, možná měsíc, možná dva. Rozhodně ne čtyři roky.

I přechod by se dal implementovat pomalým zkracováním intervalů vyhodnocování ze současných několika let na nejmenší možnou míru, tím by se i politika měla čas adaptovat nenásilně... Mělo by se to týkat pouze poslanecké sněmovny.

Variace

Mandát by občan nemusel dávat přímo poslanci, ale mohly by se mandáty dávat politickým stranám a nechat v kompetenci politické strany, koho si zvolí do parlamentu jako reprezentanta. Samozřejmě si strana zvolí poslance, kteří budou reprezentovat voliče, čímž zajistí dostatek mandátů straně. Toto řešení by bylo stabilnější, protože fluktuace parlamentních stran by byla daleko menší než fluktuace poslanců, čímž by byla zajištěna dostatečná kontinuita potřebná pro kvalitní práci poslanců.

Do politiky by se přinesla opravdová konkurence a okamžitá zpětná vazba by příliš omezila autonomii poslanců. Stali by se téměř otroky svých voličů. Byla by to v podstatě přímá demokracie prostřednictvím volených zástupců (já vím, zní to jako antagonismus). A proto tu určitě žádná politická vůle nebude.

5 komentářů:

johnny řekl(a)...

Často slýchám onen "ohraný" argument o tom, že většina populace je pro zrušení daní, pro trest smrti, pro vyhnání tzv. nepřizpůsobivých za hranice. I když pořád dost pochybuju o těch daních, v ostatních případech bohužel musím dát za pravdu, na trest smrti se i dělají výzkumy, které to potvrzují.

Sám v tom nemám jasno. Je to jakási "cena", kterou je třeba platit? Jakýsi ústupek od "skutečné" demokracie k demokracii trochu více ovládané jakýmisi elitami? Určitě na to existují nějaká pořádnější zamyšlení od lidí, co se tímhle zabývají dlouhodobě a nějak vědečtěji?

johnny řekl(a)...

Není skutečná úplná demokracie koncept, který se už jednou neosvědčil (jako třeba fašismus/nacismus)? Není to utopický sen, který je krásný ve své jednoduchosti a prúzračnosti, ale má i své stinné stránky, tak jako sen zcela volného trhu? Jak do toho zapadají Věci veřejné s jejich konceptem fungování strany?

Jan Filein řekl(a)...

Druhým postem jsi naprosto vystihl, co si v hloubi myslím.

:-) Já v podstatě nejsem demokrat. Věřím, že rozumně vedená totalita může být užitečnější než sto demokracií.

Ovšem jelikož je těžké najít v dnešní době rozumného diktátora, tak se uchyluji k zastávání demokracie jako jediné schůdné a jakžtakž bezpečné variantě, zajišťující průměrné až podprůměrné výsledky, náchylné k zneužití (masy jsou vždy hloupé a manipulovatelné) a nevytvářející extrémy (negativní a ani ty pozitivní).

Demokracie je taková obstarožní škodovečka, doveze tě, kam chceš, jenomže o týden později a ještě cestou utratíš majlant za servisy a nakonec budeš rád, žes cestu přežil. Ale ve výsledku tě tam doveze nejspolehlivěji a s nejmenším rizikem.

S čím se ovšem zcela ztotožňuji je Základní listina lidských práv a svobod... Představuje pro mne jen to opravdové minimum, za které stojí opravdu bojovat. Těch 44 článků je jen část toho, co si myslím, že by tam mělo být - je to čistý politický kompromis, aby to vůbec prošlo těmi elitami a ochránci práv se o to mohli formálně opřít. Z toho minima nelze nic ubrat. A z tohoto hlediska bych to viděl i jako limit demokracie - trest smrti, ač odhlasován demokraticky = nikdy atd.

Jo, demokracii nemám rád, ale holt nic vhodnějšího neznám.

Jan Filein řekl(a)...

A malé rýpnutí do našeho vzdělávacího systému.

Jednu z hlavních věcí, které školství zazlívám je, že stále funguje v modu operandi ústavů vychovávajících poslušné masy s omezeným rozhledem, postrádající poznání nutné k jakémukoliv pokroku - že i věci dobré mohou být učiněny ještě lepšími.

Tak jak za minulého režimu školy produkovaly svazáky skálopevně přesvědčené, že komunizmus je meta nejvyšší a nejdokonalejší a neměnná, dnes ze škol vychází občané skálopevně přesvědčení, že demokracie je meta nejvyšší a nejdokonalejší a neměnná. Mýlili se tehdy, mýlí se dnes.

Ano, johnny, z tohoto pohledu je demokracie jen jeden z dalších konceptů. Určitě bude dříve či později překonán a zavržen, nebo se vyvine tak, že dnešní "demokracii" bude připomínat jen stěží. To bychom byli za totální omezence, rezignující na pokrok, kdybychom si mysleli, že jsme právě před pár generacemi kápli na dokonalý politický systém, který už nemůže být lepší. Může, musí.

Naši učitelé za sebou vlečou dědictví jejich vlastních učitelů a s pouhou změnou názvu režimu dále vtloukají do studentů omezující fundamenty, že demokracie je nejlepší, že jedině v demokracii se můžeme cítit v bezpečí a že demokratickým režimům se může plně důvěřovat, protože jsou prostě demokratické, že co není demokratické je automaticky horší...

Zamlčí tu nejdůležitější věc, kterou by vzdělání mělo dát: poznání, že demokracie je jen "koncept", který nebude chránit občany nějakou vyšší mocí, nýbrž že je to především jen idea a dohoda, vytvořená lidmi a závisející na lidech, nikoliv bohem daný dokonalý systém.

Jelikož je to systém vytvořený lidmi, je zřejmé, že má díry, nedomyšlenosti a spoustu demokratických ideálů prostě nevíme jak správně převést do praxe... Ve výsledku nefunguje to, že se máme spoléhat na demokracii, ale pravý opak, demokracie se spoléhá na nás, že ji budeme udržovat, spravovat a rozvíjet, protože je slabá, nestabilní a děravá.

Pokud se nenaučíme vidět demokracii kriticky a hledat způsoby jak ji rozvíjet a záplatovat, pokud se budeme na demokracii plně spoléhat, pak ti garantuji, že i demokracie může nabýt obludných rozměrů, se kterými si žádná zavrhovaná totalita nezadá.

Tohle poznání nám ve školách upřeli.

johnny řekl(a)...

(omlouvám se za opožděnou odpověď) Souhlasím. Myslím dokonce, že se o tom dá mluvit ještě více konkrétněji. Co je například pro demokracii důležité:

1. dělba moci - k čemu je to dobré, co tím získáme ale i ztratíme; jak se v současnosti moc dělí a jak ostré jsou ty hranice (někdy jsou opravdu hodně jasné, jindy zase moc ne - neměly by být jasné vždy?) .. kdyby se tohle více vysvětlovalo, lidé by mnohem lépe viděli, že v současnosti největší problémy světa způsobuje nejsilnější a nejnevyzpytatelnější moc finanční

2. participace občanů - aneb volbama to nekončí - proč nestačí mít přístup k informacím, ale je důležité ty informace i někdy "jen tak pro kontrolu" vyhledávat, kontrolovat, samostatně z nich usuzovat závěry, atd.

Myslím, že tyhle a podobné principy lze vykládat dokonce na hodně surovém obecném, až matematickém, základě - není nutné se ohánět "ideologií" demokracie, lze se o tom bavit v jasně logických tvrzeních. (Tady tvrdíme myslím to samé.) Trochu se v poslední době setkávám s tím, že lidé vysvětlují, proč shledávají demokracii jako nejméně špatný režim, hlavně jakýmisi pocitovými důvody.