Zeptejte se

Narazil jsem na článeček "Ask Richard Dawkins About Evolution, Religion, and Science Education" a tak mne napadlo, proč bych se měl ptát na náboženství ateisty?

Pokud jsem rozumný a chci vědět něco o náboženství, zeptám se přeci věřícího. Pokud chci vědět něco o ateismu, zeptám se ateisty.

Připadá mi, jako bych byl nabádán ptát se zubaře na druh zdiva na barák či zedníka na to jak vyvrtat zub. Takže proč bych se měl ptát pana Richarda Dwkinsna na náboženství, když sám postrádá to, co konstituuje podstatu náboženství?

Arafat otráven jako Litviněnko?

Právě jsem shlédl investigativní pořad na Al-Jazeeře, kde švýcarská laboratoř potvrdila, že v biologických vzorcích Jásira Arafata nalezli přibližně stejné množství v přírodě se nevyskytujícího Polonia²¹⁰ jako u Alexandra Litviněnka. Arafat zemřel asi dva roky před Litviněnkem bez jasných příčin vzdor mimořádné péči mnoha mezinárodních týmů lékařů.

Není mnoho zemí, které zároveň mají přístup k Poloniu²¹⁰ a zároveň by mohly mít silný zájem na odstranění Arafata a navíc by disponovaly dostatečně kvalitní oranizací nutnou k provedení politické vraždy střeženého prominenta jako Arafat. Nezdá se mi, že by právě v tomto případě Rusko splňovalo druhou podmínku na rozdíl od vraždy Litviněnka. Což by mohlo znamenat, že již mnoho let minimálně dvě země používají tento druh politické vraždy.

Vypadá to, že extrémní způsob politické vraždy radioaktivním Poloniem²¹⁰ není tedy vůbec ojedinělým případem. Nyní můžeme jen spekulovat o obětech a vrazích...

Sýrie

Myslím, že se nám vykrystalizoval rozhodný a přitom nenápadný mezinárodní politický konsensus nechat utopit syrskou revoluci v krvi a podržet Bashara Al-Asada.

USA má svých problémů dost a nemůže si dovolit novou válku či nestabilní zemi v oblasti národního zájmu. Pozice Číny a Ruska je jasná. A co by přineslo svrhnutí Al-Asada západu? Jen by to otevřelo možnost nastolení islámského režimu nebo v lepším případě chaos, se kterým si Irák ani zdaleka nezadá. A to se nemůže líbit nikomu.

Arabské jaro navzdory romantickému nádechu z hlediska západních politických cílů představuje spíše spoustu problémů než výhod, takže proč ho dále podporovat či rozšiřovat?

Al-Asad je sice krvavá volba, ale je také zárukou, že extremistická islámská uskupení se nedostanou ke slovu a po zvládnutí situace bude Sýrie (v geografickém kontextu) stabilní. Navíc zavázat si Bashara jako spojence pro budoucnost podporou (byť pouze tím, že složíme ruce v klín a budeme navenek jen přijímat "rozhodné" plány, které nejsou nic než slova), je očividně důležitější než západní ideály a pár tisíc mrtvých civilistů. Bashar rozhodně má co nabídnout výměnnou za podporu jakékoliv velmoci... nebo všech velmocí.

Věřím, že si tvůrci západní politiky říkají, kdybychom nechali Al-Asada padnout, mohlo to být horší.

Jsem jen zvědav, jak se věci vyvrbí dále. Vše se bude odvíjet od zvládnutí nálad Syřanů. Buď to vzdají (případně vykrvácí), v což asi nyní mezinárodní diplomacie doufá, nebo vytrvají a budou i nadále požadovat změny a tady to bude politicky zajímavé. Kolik a jakých změn bude nutno ulít lidu a jakou roli při tom sehraje západní diplomacie, aby si Al-Asad a vůbec všichni zúčastnění zachovali tvář a my mohli snít i nadále svůj sen o spravedlnosti, demokracii a svobodě? Poslední a zároveň nejnepravděpodobnější možností je, že Syřané vládu nakonec svrhnou bez cizí pomoci. V tom případě chaos, Islám podporovaný tradiční averzí vůči západu, který navíc revoluci nijak nepomohl...

Chápu, že Syrská revoluce je nyní jen nepříjemnou diplomatickou komplikací a empatie televizních diváků se otupuje s každým dalším dnem. Ale vyváží hrozba možného nepříznivého vývoje po zvenčí podpořeném svržení Al-Asada zradu ideálů, na kterých si Západ údajně zakládá?