Náš stát se rozkládá na území kudy s oblibou procházely dějiny. Občas jsme seděli na koni, často jsme byli za koněm vláčeni. Věřím, že mnohému vděčíme za vlastní nepoučitelnost.
A máme to opět jednu z historických zkušeností, kterou se v nejbližší době opět snažíme ignorovat. Už několikrát jsme se sami na své kůži přesvědčili, že je nanejvýš obtížné zbavit se cizí velmoci, kterou jsme na své území pozvali, ať už pozvání chápete jako akt dobrovolný či okolnostmi vynucený. Proto i naši vládci, kteří přesně vědí, co současná generace i generace následující potřebují, by měli brát celou záležitost patřičně vážně.
Pokud se podíváte trochu do světa a historie, jak často se velmoci zvaly na území cizích států a jak často hostitelská území opouštěly, bude ihned každému jasné, že diskuze o radaru je ve skutečnosti diskuzí o americké vojenské přítomnosti na našem území pro několik příštích generací.
To je příliš dlouhá doba a příliš závažné rozhodnutí. Tak závažné rozhodnutí,že by politici neměli s národem nakládat jak s hlupákem, kterým se dá manipulovat za pomocí cukru a biče: Zpřetrhání spojeneckých svazků v rámci NATO by mohlo případně vést ke obnovení povinné vojenské služby v České republice
, Alexandr Vondra.
Nyní se chci soustředit na základní sdělení. Na to, co já jako předseda vlády pokládám za podstatné ve spojení protiraketové obrany a severoatlantické spolupráce.
...Pokud jsme spojenci v NATO, musíme být zkrátka připraveni převzít odpovědnost za kolektivní obranu.
...A to je třetí význam spolupráce na protiraketové základně. Náš národ 30. června 1991, kdy odešel poslední sovětský okupant, získal opět skutečnou nezávislost. Když jsme 12. března 1999 vstoupili do NATO, stali jsme se součástí společenství, které nám dává záruky obrany této nezávislosti a svobody.
Až k těmto datům přibude, jak pevně věřím, datum ratifikace smlouvy s USA o protiraketové obraně, staneme se zemí, která je připravena nezávislost a svobodu - svoji i spojenců - také bránit. To je otázka národní hrdosti a odpovědnosti za osud vlastní i za osud spojenců.
Určitě pochopíte, že, jako generální sekretář NATO, nebudu vstupovat do dvoustranných jednání mezi Spojenými státy Americkými a Českou Republikou. Je to pouze na těchto dvou národech.
Naprosto mě šokuje, že premiérovy oficiální stránky zdůvodňující jeho postoj, se hemží poukazováním na NATO, když krátce předtím v sídle NATO deklaruje světu, že problém radaru nemá s NATO vůbec nic společného.
Máme tu dvojníka, schizofrenika nebo lháře? Neumím si to vysvětlit. Osobně se prozatím kloním ke lháři.
Žiji ve státě, ve kterém mám dojem, že člověk, který má hájit mé zájmy, neuvěřitelně vytrvale lobbuje za zájmy cizí mocnosti a mne, občanovi, svůj postoj zdůvodňuje klamnými argumenty. Proč nás tak houpete?
Na okraj opět malá pozvánka:
Žádné komentáře:
Okomentovat