Arafat otráven jako Litviněnko?

Právě jsem shlédl investigativní pořad na Al-Jazeeře, kde švýcarská laboratoř potvrdila, že v biologických vzorcích Jásira Arafata nalezli přibližně stejné množství v přírodě se nevyskytujícího Polonia²¹⁰ jako u Alexandra Litviněnka. Arafat zemřel asi dva roky před Litviněnkem bez jasných příčin vzdor mimořádné péči mnoha mezinárodních týmů lékařů.

Není mnoho zemí, které zároveň mají přístup k Poloniu²¹⁰ a zároveň by mohly mít silný zájem na odstranění Arafata a navíc by disponovaly dostatečně kvalitní oranizací nutnou k provedení politické vraždy střeženého prominenta jako Arafat. Nezdá se mi, že by právě v tomto případě Rusko splňovalo druhou podmínku na rozdíl od vraždy Litviněnka. Což by mohlo znamenat, že již mnoho let minimálně dvě země používají tento druh politické vraždy.

Vypadá to, že extrémní způsob politické vraždy radioaktivním Poloniem²¹⁰ není tedy vůbec ojedinělým případem. Nyní můžeme jen spekulovat o obětech a vrazích...

Sýrie

Myslím, že se nám vykrystalizoval rozhodný a přitom nenápadný mezinárodní politický konsensus nechat utopit syrskou revoluci v krvi a podržet Bashara Al-Asada.

USA má svých problémů dost a nemůže si dovolit novou válku či nestabilní zemi v oblasti národního zájmu. Pozice Číny a Ruska je jasná. A co by přineslo svrhnutí Al-Asada západu? Jen by to otevřelo možnost nastolení islámského režimu nebo v lepším případě chaos, se kterým si Irák ani zdaleka nezadá. A to se nemůže líbit nikomu.

Arabské jaro navzdory romantickému nádechu z hlediska západních politických cílů představuje spíše spoustu problémů než výhod, takže proč ho dále podporovat či rozšiřovat?

Al-Asad je sice krvavá volba, ale je také zárukou, že extremistická islámská uskupení se nedostanou ke slovu a po zvládnutí situace bude Sýrie (v geografickém kontextu) stabilní. Navíc zavázat si Bashara jako spojence pro budoucnost podporou (byť pouze tím, že složíme ruce v klín a budeme navenek jen přijímat "rozhodné" plány, které nejsou nic než slova), je očividně důležitější než západní ideály a pár tisíc mrtvých civilistů. Bashar rozhodně má co nabídnout výměnnou za podporu jakékoliv velmoci... nebo všech velmocí.

Věřím, že si tvůrci západní politiky říkají, kdybychom nechali Al-Asada padnout, mohlo to být horší.

Jsem jen zvědav, jak se věci vyvrbí dále. Vše se bude odvíjet od zvládnutí nálad Syřanů. Buď to vzdají (případně vykrvácí), v což asi nyní mezinárodní diplomacie doufá, nebo vytrvají a budou i nadále požadovat změny a tady to bude politicky zajímavé. Kolik a jakých změn bude nutno ulít lidu a jakou roli při tom sehraje západní diplomacie, aby si Al-Asad a vůbec všichni zúčastnění zachovali tvář a my mohli snít i nadále svůj sen o spravedlnosti, demokracii a svobodě? Poslední a zároveň nejnepravděpodobnější možností je, že Syřané vládu nakonec svrhnou bez cizí pomoci. V tom případě chaos, Islám podporovaný tradiční averzí vůči západu, který navíc revoluci nijak nepomohl...

Chápu, že Syrská revoluce je nyní jen nepříjemnou diplomatickou komplikací a empatie televizních diváků se otupuje s každým dalším dnem. Ale vyváží hrozba možného nepříznivého vývoje po zvenčí podpořeném svržení Al-Asada zradu ideálů, na kterých si Západ údajně zakládá?

Kony 2012

Invisible Children KONY 2012 from INVISIBLE CHILDREN on Vimeo.

iDemokracie: kontinuální volby

Máme moderní technologie, které se politice jakoby (záměrně) vyhýbají. Dnes si můžete v reálném čase zkontrolovat body na řidičáku, máte el. schránky pro instantní komunikaci s úřady, online platby...

Možná dozrává doba k přímější demokracii. Nazval bych to real-time demokracií. Zrušme volby, které se stejně konají jen "občas" a nahraďme je volbami kontinuálními. Každý může dát elektronický (či ověřený písemný) hlas komukoliv kdykoliv. Dnes můžu volit Zaorálka, zítra mne naštve, odejmu mu svůj elektronický hlas a dám ho Kalouskovi. Zaorálek nemá momentálně potřebný limit hlasů? Ztrácí politický mandát a jde z kola ven - okamžitě.

Výhody

Politici by měli ihned zpětnou vazbu a politický mandát nejsilnější a nejaktuálnější v každé chvíli.

Tomu bych říkal motivace reprezentovat voliče. Tam není místo pro korupci a prosazování jiných zájmů než zájmů voličů. A když zkusíš vyhovět lobistům proti voličům, můžeš vyhrát, ale jen jednou, protože na příštím hlasování už nebudeš. Pak si to samozřejmě rozmyslíš.

Vsadím se, že po včerejšku by pár poslanců už v pondělí ve sněmovně nesedělo.

Nevýhody

Přílišná dynamičnost politických změn může být organizačně náročná, může znemožnit dlouhodobé koalice, zkomplikovat delší vyjednávání o podobě zákonů... Taktéž prosazování nepopulárních zákonů pro opravdové dobro všech by mohlo ukázat pravou slabinu demokratického zřízení - nebylo by možné pro okamžitý odpor voličů.

Proto by kontinuální volby neměly nabývat okamžitého účinku ale "hodnocení" mandátu by se mělo provádět jednou za čas. Možná týden, možná měsíc, možná dva. Rozhodně ne čtyři roky.

I přechod by se dal implementovat pomalým zkracováním intervalů vyhodnocování ze současných několika let na nejmenší možnou míru, tím by se i politika měla čas adaptovat nenásilně... Mělo by se to týkat pouze poslanecké sněmovny.

Variace

Mandát by občan nemusel dávat přímo poslanci, ale mohly by se mandáty dávat politickým stranám a nechat v kompetenci politické strany, koho si zvolí do parlamentu jako reprezentanta. Samozřejmě si strana zvolí poslance, kteří budou reprezentovat voliče, čímž zajistí dostatek mandátů straně. Toto řešení by bylo stabilnější, protože fluktuace parlamentních stran by byla daleko menší než fluktuace poslanců, čímž by byla zajištěna dostatečná kontinuita potřebná pro kvalitní práci poslanců.

Do politiky by se přinesla opravdová konkurence a okamžitá zpětná vazba by příliš omezila autonomii poslanců. Stali by se téměř otroky svých voličů. Byla by to v podstatě přímá demokracie prostřednictvím volených zástupců (já vím, zní to jako antagonismus). A proto tu určitě žádná politická vůle nebude.

Referendum do demokracie nepatří

Je velmi zábavné sledovat, jak se hromadně po Evropě začínají ozývat lidé, které si všichni nerozlučně spojují s demokratickým zřízením. Sarkozy, Merkelová a další "demokratické" veličiny jsou přímo zděšeni, že se Řekové rozhodli využít nejdemokratičtější politický mechanizmus, který dnes známe - referendum.

Na BBC se to nazývá "issue". Ani by mě ve snu nenapadlo, že pořádání referenda v demokratickém evropském státě vyvolá větší paniku a odezvu mezi "svobodnými a demokratickými" než 3000 mrtvých prodemokratických demonstrantů (včetně 200 dětí), kteří padli za oběť demokratickému snu od začátku března v Sýrii.

Demokracie v praxi děsí stejné lidi, kteří jsou schopni ve jménu demokracie rozpoutat i války.

Opravdu se těmi samozvanými demokraty bavím.

Hitler byl málo násilný

Rozhodně stojí za shlédnutí a popřemýšlení. Styl Slavoje Žižka je velmi sympatický, působí tak trochu jako neřízená střela, ale za tím vodopádem provokativních vyjádření a jakoby bezděčných a rychlých soudů člověk vystopuje solidní základ.

Jen se člověk musí odprostit od intelektuálních klišé a předpojatosti, aby byl schopen správně posoudit výroky typu "problém Hitlera byl, že nebyl dostatečně násilný oproti Gandhímu, který byl ztělesněním násilnosti" (parafrázováno). Člověk při tak provokativním výroku má tendenci bez přemýšlení výrok šmahem zavrhnout a ještě se cítit pohoršeně, že někdo tak kacířský nápad vůbec pronesl. Ale musím konstatovat, že má naprostou pravdu. Provokativnost tkví pouze v přísné definici násilí, coby protisystémové změně. Zatímco nenásilí jakožto splynutí bez odporu se systémem, plnynutí s nastaveným proudem. Z tohoto pohledu Hitler je jasný opak násilí, Hitler totiž dělal maximum, aby celý systém šlapal jak hodinky a nikdo nebyl proti systému. Gándhí se naopak svou mírumilovnou cestou pokoušel systém zastavit. Z definice tedy byl protisystémový, tedy násilný.

Je velmi osvěžující slyšet vodopád takovýchto neotřelých výroků, které člověka donutí náhlédnout na věc z jiného úhlu, než jak je běžné a místy i slušné a očekávané.

Doporučuji shlédnout interview výše, dovíte se, že komunizmus byla nejúžasnější etická katastrofa, co je opravdová utopie, co je to ideologie, problém západního antisemitského sionizmu reprezentovaného i Breivikem, proč interpretace rasizmu a sexizmu jako nedostatku tolerance je projevem ideologie, že činsko-singapurský autoritářsky kapitalizmus je efektivnější než anglo-saxonský neoliberalní kapitalizmus, jaký je rozdíl mezi gay parádou v Istanbulu a v jiné Evropské zemi, proč se nebát vnějších nepřátel Evropy ale daleko více takzvaných ochránců Evropy, proč skvělý národ Židů díky sionistické politice bude konečnou obětí konfliktu na blízkém východě a mnoho dalšího.

Stojí za to

Jeden z filmů, které stojí za shlédnutí a především stojí za zamyšlení: Zeitgeist Moving Forward

The War You Don’t See

Zajímavý dokument i na torrentu.

Podíl civilistů zabitých během I. světové války: 10%, během II. světové války: 50%, během větnamského konfliktu: 70%, během války v Iráku: 90%.

Veřejnoprávní televize - služba menšinám

Včera odvysílala Česká televize nikoliv sporný ani diskutabilní, ale jednoznačně protiústavní volební klip ultranacionalistické Národní strany. Po několika úvodních vteřinách věnovaným pohledu na bílé ovce stojící na české vlajce vykopávající ovci černou, je divákům prezentován bílý nápis na černé obrazovce, ve kterém se praví: Konečné řešení otázky cikánské, které předložila národní strana, je návodem pro všechny evropské státy.

Krátký klip dále pokračuje sérií účelově vybraných prvoplánových fotografií doprovázených nápisy jako: STOP! jejich nárokové a kořistné mentalitě, Ne protěžování cikánů!, Tvoje daně - jejich budoucnost!, Nechceme mezi sebou ty, kteří parazitují!. Myslím, že v této fázi již soudně uvažující člověk s dostatečným vzděláním nemusí váhat s utvořením si názoru na úroveň společenské nebezpečnosti a protiústavnosti předkládaného materiálu. Ne tak pan Jiří Janeček, ředitel naší veřejnoprávní České televize.

Pan Jiří Janeček se svěřil Britským listům: ...ČT ještě v podstatně větší míře naplní svou úlohu na mediálním trhu, tedy být institucí výchovnou a rozšiřující obzory diváků. Ano, můj obzor se nyní rozšířil, možná ale ještě více mé zorničky.

Pan Jiří Janeček se nepochybně dostal mezi mlýnské kameny dvou protiřečících si zákonných norem.

Řešení první

Pokud povolí vysílání klipu, vyhoví volebnímu zákonu, který mu nařizuje vysílat předvolební klipy bez úprav. Na druhou stranu ovšem také poruší Ústavu, která všem nařizuje zdržet se hanění národa, rasy a přesvědčení. V neposlední řadě také překročí morální hranici a zahodí odpovědnost vyplývající z postu ředitele veřejnoprávní televize. Jak sám ve stejném pořadu Britských listů objasňuje: ČT 1 - Jednička zůstane programem plnoformátovým a bude usilovat o oslovení diváků ze všech cílových skupin, neboť bude garantovat základní službu veřejnosti, a to včetně služby menšinám. (Jenom jestli si pan ředitel službu menšinám nevykládá špatně!)

Řešení druhé

Na druhou stranu, zakázáním klipu se nepochybně vystaví stíhání iniciovanému Národní stranou za porušení volebního zákona. Národní strana napadne volby. Ovšem pan ředitel nebude napomáhat porušování Ústavy a navíc vyhoví trestnímu zákonu, který mu ukládá povinnost překazit (§167) a oznámit (§168) trestný čin.

Vyřešení

Jak se pan ředitel rozhodne? Naprosto tím nejhorším možným způsobem. Klip ráno povolí vysílat a večer zakáže. Jinými slovy, využil obou výše zmíněných možností jak postupovat. Tímto svým chováním (řazeno dle závažnosti)

1. povolí Národní straně celostátní vysílání televizního klipu hanobícího národ, rasu či přesvědčení (řešení první)
2. umožní napadnout regulérnost celých voleb (řešení druhé)
3. současně umožní zažalovat Českou televizi (řešení druhé)
4. dopustí se vědomého (pracoval jen na trestním oznámení) přestoupení zákona ve smyslu §167 trestního zákona (řešení první)

Kompetentnost

Ačkoli chápu nesmírně těžkou situaci, které pan Janeček musel čelit, musím konstatovat, že situaci naprosto nezvládl. Vzhledem k tomu, že zastává vysoký manažerský post, kde se u lidí očekávají kontroverzní, těžká, ale vždy správná rozhodnutí, mělo by se zvážit, jestli toto selhání v tak závažném případě nezpochybňuje jeho schopnosti dále pomáhat naplňovat poslání veřejnoprávní televize, jak ho sám definoval.

O chování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která dbá na obsahovou nezávislost a na dodržování právních předpisů, už raději pomlčím.

Osel a stín

Existují tedy chvíle, kdy Němci označují vlastní záležitosti za celoevropské...Tak je tomu i nyní, kdy na povrch celostátní debaty vyplouvají některé nejhlubší a nejhůře přiznatelné starosti - totiž jak si zachovat speciální a výhodný vztah s Ruskem a nezradit přitom postavení západního hráče a spojence USA

Taková debata probíhá v kontextu polského a českého souhlasu podílet se navzdory ruským výhružkám na vytvoření amerického protiraketového deštníku.

Tento výňatek z Hospodářských novin (15.března) z článku Kdo se bojí amerického deštníku převzatého z Herald Tribune, jehož autorem je pan John Vinocur mne, a předpokládám, že i každého čtenáře, zarazil.

V kontextu polského a českého souhlasu podílet se na americké protiraketové obraně? Vím, že v poslední době moc nesleduji trapné tahanice, šťouchance, pomluvy či případně ufňukané tiskovky českých politiků. Ale že by mi zrovna tohle uniklo? Měl jsem pocit, že Češi o tom teprve vášnivě diskutují na všech úrovních od hospod až po nejluxusnější bary.

Článek je převzatý, vznikla tedy chyba při překladu. S tím jsem své překvapení zaplašil.

Dnes jsem si v kontextu vrcholící české debaty opět vzpomněl a protože je neděle a mám více času, rozhodl jsem se, že si článeček přečtu v originále.

Po krátkém pátraní jsem jej nalezl. Jedná se o článek Trying to Legitimize Missile-Shield Hostility in Germany publikovaný v International Herald Tribune a New York Times. Tedy v prestižních denících. Inkriminovaná část v originále zní:

The context is Poland and the Czech Republic's acceptance, over Russian threats and objections, to participate in an American antimissile shield that could block Iranian nukes.

V českém překladu se jedná o článek s názvem Pokus legitimizovat odpor proti protiraketovému štítu v Německu a zmíněná věta v češtině zní:

V kontextu polského a českého souhlasu navzdory ruským hrozbám a výhradám s účastí na americkém protiraketovém štítu, který by mohl chránit před íránskými jadernými střelami.

To, že se nejedná o pouhé převzetí ve smyslu přeložení je na první pohled patrné jak z rozdílných názvů tak i mírných odchylek v obsahu (viz zmínka o íránské jaderné hrozbě). Článek byl asi přizpůsoben našim podmínkám. Doufám, že jen kvůli jeho délce.

Ovšem nezůstávám v překvapení, že tak zkušený komentátor a široce uznávaný specialista na evropskou ekonomii a politiku, nositel americké prestižní ceny George Poll Award se tak nepřesně vyjádří a ještě mu to otisknou dva prestižní deníky, jejichž čtenáři se počítají na miliony (pouze internetové stránky NYTimes.com zaznamenaly v březnu minulého roku 11,6 milionů přístupů návštěvníků s unikátní internetovou adresou).

Ale co já vím. Odborníkem je on a ne já. Možná bychom mu tedy měli věřit. Je to zkušený novinář, za kterým stojí mnoho let práce v oboru. Jak jsem mohl číst, tomuto tématu se věnuje pravidelně, takže mu určitě mnoho věcí na rozdíl od nás neunikne.

Před mnoha lety, bylo to ještě před revolucí, jsem viděl divadelní hru Osel a stín a velmi živě si pamatuji forbínu, ve které pan Vydra rozvíjel se svým hereckým partnerem, jaké by to bylo, kdyby čas běžel pozpátku. Dostali se až k volbám a dodnes jasně vzpomínám, jak po výroku nebo kupříkladu volby, někoho volíme a on už byl dávno zvolený, všichni ti soudruzi a soudružky v hledišti nadšeně tleskají a smějí se, až se jim líce červenají.

Třeba ta forbína byla nadčasová, třeba tu diskutujeme a ono je už dávno dodiskutováno.