Za devatero horami a jednou velkou louží žil zámožný obchodník Ali Gates. Byl velmi úspěšný a v krátké době shromáždil obrovské jmění v podobě největšího stáda zlatých ovcí rodu Golden Enterprise. Každý rok z ovcí stříhal zlatou vlnu a jeho bohatství se zvětšovalo.
Pověst o jeho úspěchu se rozkřikla a protože to byl kraj chudý, a všechny ovce byly už dávno skoupeny Alim Gatesem, lidé začínali odcházet do hor a stávali se loupežníky. Sami se nazývali linusovými loupežníky podle nejstaršího z nich.
I zjistil Ali Gates, že se hory hemží tisíci loupežníky a ač se snažil sebevíc, nemohl své zlaté ovečky před malými a nezávisle operujícími loupežníky uhlídat. Ztrácela se jedna po druhé, ať dělal, co dělal.
Jednoho dne pohár trpělivosti přetekl, Ali Gates si najal největší vojsko na světě a vytáhl do hor. Měsíce křižovali po horách než se úplně vyčerpaní stáhli zpět do nížiny. Ano, pobili pár loupežníků, ale ovce se ztrácely i nadále v ještě hojnějším počtu.
I pochopil Ali Gates, že bojovat s neorganizovanými loupežníky je jako boj se stohlavou Hydrou. Jednu hlavu useknete ale ostatní stále koušou a hlavy brzy dorůstají. Ali Gates si lámal hlavu nad tím, jak porazit tolik malých nepřátel a seznal, že je to nemožné. I řekl si Ali Gates, mohu zabít deset, možná sto loupežníků, ale nikdy nezabiji všech tisíc.
A náhle mu svitlo. Pokud nemohu porazit tisíc stejně silných loupežníků, musím udělat vše pro to, aby loupežníci měli jen jednoho krále a pak vyšlu vojsko, které jediného krále rozdrtí a já mohu prohlásit, že jsem pokořil všechny linusové loupežníky.
A tak se i stalo. Ali Gates poslal svého důvěrníka k jednomu z loupežníků jménem Bin Suse a uzavřel s ním dohodu o vzájemné pomoci. Ali Gates dával Bin Susemu rady jak správně s ovcemi zacházet a občas mu i daroval pár svých ovcí výměnou za slib, že Bin Suse již nebude Alimu Gatesovi škodit a že Bin Suse Alimu Gatesovi prozradí triky, jak loupežníci kradou ovce.
Bin Suse se postupem času pod vedením Aliho Gatese vypracoval na největšího linusového loupežníka, kterému, neboť dal slovo Alimu Gatesi, nezbývalo nic jiného, než krást zlaté ovce ostatním loupežníkům, pokud Bin Suse nechtěl být odkázán jen na příležitostné dary zlatých ovcí od Aliho Gatese. Bin Suseho ovce byly hýčkány stejně odborně jako ovce Aliho Gatese. Bin Suse dokonce pořídil na radu Aliho Gatese ovečkám i stejnou ohradu, jako měl Ali Gates. Ovečky jen prospívaly, jako kdyby byly v ohrádce Aliho Gatese.
Ali Gates na základě rad Bin Suseho vylepšil způsob hlídání ovcí, takže se ztrácelo méně a méně kusů. Ostatní loupežníci s postupujícím časem byli chudší a chudší a bylo o nich slyšet méně a méně.
Jednoho dne Ali Gates uznal, že Bin Suse je největším a nejuznávanějším majitelem zlatých ovcí mezi linusovými loupežníky. Jenom pár oveček se Bin Susemu ještě nepodařilo od ostatních linusových loupežníků odloudit či ukrást.
Ali Gates se rozhodl, že je ta pravá chvíle. Opět najal největší vojsko na světě a vytáhl přímo do skrýše Bin Suseho, kterou tak důvěrně znal z předchozích návštěv. Strhla se obrovská bitva, ale Bin Suse neměl nejmenší šanci. Ali Gates rozdrtil všechny Bin Suseho loupežníky. A vítězství to bylo veliké. I rozkřiklo se na všechny strany, že Ali Gates slavně zvítězil nad linusovými loupežníky.
A co se stalo s Bin Suseho zlatými ovečkami? Ty si ani nevšimly, že je Ali Gates přesunul z Bin Suseho ohrádky do své vlastní, protože obě ohrádky byly skoro úplně stejné.
