sobota, prosince 31, 2011

Vezmou nám univerzální počítače?

Zajímavá přednáška nejen pro ajťáky. Zamyšlení se nad tím, jestli nám nehrozí válka o zachování univerzálních počítačů, které jsou schopny zpracovávat jakékoliv informace jakýmkoliv způsobem.

Problém, který Doctorow nastínil, představuje univerzální počítač coby hrozbu pro ziskuchtivé korporace, které poslední, co potřebují, je, abyste v informační ekonomice nakládali s informacemi nekontrolovaně.

A dává to smysl. Informace se stává obchodním artiklem, předmětem obchodu, zbožím. A hodnota zboží je určována nabídkou a poptávkou za předpokladu, že zboží (v ajťákovském světě tedy informací) je omezené množství a v každé chvíli je znám vlastník zboží (informace). Ale jak to zajistit v systému, jehož podstatou je maximalizace množení a doslova nekontrolovatelné šíření informací téměř bez jakýchkoliv nákladů?

Takové zboží ztrácí cenu. Poráží to na hlavu etablované ekonomické pojmy. Prostě dnešní globalizované informační prostředí v základu nepřeje "trhu s informacemi", protože je to v jádru abstraktní svět, který s ekonomickými mechanizmy odvozenými od hmotného světa je vpravdě nekompatibilní.

Doctorow tedy implikuje, že skupinám, které se snaží s informacemi obchodovat nezbývá, než získat kontrolu nad tím, jak s informacemi nakládáme. Otevřené výpočetní systémy, které poskytují příliš mnoho možností uživatelům jsou jejich přirozenými nepřátely a proto se budou vždy snažit o přechod na pokud možno jednoúčelová, uzavřená, plně kontrolovatelná zářízení. Ať už je to iPhone, XBox, UEFI, DRM a jiné technologie, jejich cílem bude vždy pokus o kontrolu, co uživatel může dělat s informačními statky, které se tak stanou statky vzácnými a tudíž držícími si reálnou hodnotu pro prodávající.

Když to tak shrnu, tak logickým závěrem je, že digitální korporace ("vlastnící obsah") jsou přirozeným nepřítelem vědění a pokroku, protože pouze omezením informací a tím vyvoláním poptávky po informacích mohou informaci prodat.

No, ale Doctorow to umí vysvětlit či napsat chytlavěji. Zde je transkript videa.

úterý, listopadu 01, 2011

Referendum do demokracie nepatří

Je velmi zábavné sledovat, jak se hromadně po Evropě začínají ozývat lidé, které si všichni nerozlučně spojují s demokratickým zřízením. Sarkozy, Merkelová a další "demokratické" veličiny jsou přímo zděšeni, že se Řekové rozhodli využít nejdemokratičtější politický mechanizmus, který dnes známe - referendum.

Na BBC se to nazývá "issue". Ani by mě ve snu nenapadlo, že pořádání referenda v demokratickém evropském státě vyvolá větší paniku a odezvu mezi "svobodnými a demokratickými" než 3000 mrtvých prodemokratických demonstrantů (včetně 200 dětí), kteří padli za oběť demokratickému snu od začátku března v Sýrii.

Demokracie v praxi děsí stejné lidi, kteří jsou schopni ve jménu demokracie rozpoutat i války.

Opravdu se těmi samozvanými demokraty bavím.

neděle, října 30, 2011

Hitler byl málo násilný

Rozhodně stojí za shlédnutí a popřemýšlení. Styl Slavoje Žižka je velmi sympatický, působí tak trochu jako neřízená střela, ale za tím vodopádem provokativních vyjádření a jakoby bezděčných a rychlých soudů člověk vystopuje solidní základ.

Jen se člověk musí odprostit od intelektuálních klišé a předpojatosti, aby byl schopen správně posoudit výroky typu "problém Hitlera byl, že nebyl dostatečně násilný oproti Gandhímu, který byl ztělesněním násilnosti" (parafrázováno). Člověk při tak provokativním výroku má tendenci bez přemýšlení výrok šmahem zavrhnout a ještě se cítit pohoršeně, že někdo tak kacířský nápad vůbec pronesl. Ale musím konstatovat, že má naprostou pravdu. Provokativnost tkví pouze v přísné definici násilí, coby protisystémové změně. Zatímco nenásilí jakožto splynutí bez odporu se systémem, plnynutí s nastaveným proudem. Z tohoto pohledu Hitler je jasný opak násilí, Hitler totiž dělal maximum, aby celý systém šlapal jak hodinky a nikdo nebyl proti systému. Gándhí se naopak svou mírumilovnou cestou pokoušel systém zastavit. Z definice tedy byl protisystémový, tedy násilný.

Je velmi osvěžující slyšet vodopád takovýchto neotřelých výroků, které člověka donutí náhlédnout na věc z jiného úhlu, než jak je běžné a místy i slušné a očekávané.

Doporučuji shlédnout interview výše, dovíte se, že komunizmus byla nejúžasnější etická katastrofa, co je opravdová utopie, co je to ideologie, problém západního antisemitského sionizmu reprezentovaného i Breivikem, proč interpretace rasizmu a sexizmu jako nedostatku tolerance je projevem ideologie, že činsko-singapurský autoritářsky kapitalizmus je efektivnější než anglo-saxonský neoliberalní kapitalizmus, jaký je rozdíl mezi gay parádou v Istanbulu a v jiné Evropské zemi, proč se nebát vnějších nepřátel Evropy ale daleko více takzvaných ochránců Evropy, proč skvělý národ Židů díky sionistické politice bude konečnou obětí konfliktu na blízkém východě a mnoho dalšího.

neděle, července 31, 2011

Robotizací do bídy

Právě jsem dočetl článek vydaný oficiální tiskovou agenturou Číny. Praví se v něm, že společnost Foxconn, veřejně proslulá především vysokým počtem sebevražd zaměstnanců, se rozhodla v nejbližších třech letech nahradit zaměstnance roboty. Asi miliónem robotů, abych byl přesný. Nevím, jestli milión robotů nahradí celých 1,2 miliónu zaměstnanců této firmy, ale jestli ne, tak v případě úspěchu projektu to bude jen otázka času.

Když jsem byl ještě malý, tak nás ve škole učili, že v roce 2000 výdobytky socializmu v podobě masové mechanizace a robotizace způsobí, že skoro nikdo nebude muset pracovat a všichni se budeme mít náramně dobře. Tato představa ve mně nějak hluboce zakořenila. Bodejť by ne, když to pro milovníka sci-fi zní tak logicky: pokud vyrobíme dostatek strojů, kterými nahradíme všechny pracující, tak lidé nebudou muset pracovat, ale životní úroveň lidstva se ani krapet nesníží, protože všeho bude stále dostatek.

První ránu mému sci-fi idealistickému pojetí zavádění robotů do výroby zasadil Egon Bondy uvedením do kontextu moderního kapitalizmu, který tvrdil, že se nás naše elity budou snažit nahradit výrobními roboty z úsporných důvodů, což v důsledku povede k propouštění nahrazených pracovníků a jejich posun na hranici bídy, což v důsledku dále sníží kupní sílu obyvatelstva a tím zpětně bude tlačit na další zlevnění výroby propouštěním drahých pracujících a následnou robotizací... Je to obraz, kde robotizace učinila valnou většinu lidí nahraditelnými a tím nepotřebnými. Většina lidstva se stává jen zbídačenou nekoupěschopnou zátěží sociálnímu systému dotovanému elitami a obchody jsou nabity superlevným zbožím, na které stejně nikdo nemá.

A právě při čtení zprávy o robotizaci výroby jsem si vzpomněl na známé "A skláři nebudou mít co žrát." z Pelíšků, na můj utopistický pohled na nutné směřování lidstva k světlým zítřkům za pomocí technického pokroku i naprosto depresivní Bondyho náhled na tyto světlé zítřky perspektivou konzumní společnosti řízené kapitalistickými principy.


Aktualizace

pondělí, července 11, 2011

Uživatelé všech zemí spojte se

S nečekaným rozmachem sociálních sítí přichází logicky i touha významných společností využít tohoto fenoménu, ukousnout si díl ze "sociálního trhu" a zpeněžit ho.

Jak se to dělá? S tímto "sociálním trhem" technologické firmy nakládají osvědčeným způsobem jako s každou další IT technologií.

  • zpopularizovat a dostat uživatele na palubu
  • znepříjemnit mu opuštění paluby
  • začít nabízet související placené služby ke konzumaci (reklama, vylepšení, systém odměn sociálních her apod.).

Ovšem "sociální trh" není stejný jako prodej software a hardware. Předmětem tohoto trhu je přirozená lidská touha se sdružovat, sdílet a komunikovat. A zde je schovaný paradox. Konkurence a rozdělování si "sociálního trhu" mezi poskytovatele sociálních platforem vytváří umělé bariéry, které jdou proti samotné podstatě sociálních sítí.

Polovina přátel je na Facebooku, část na Google+ a zbytek na VK. Samozřejmě, můžete být všude, ale popravdě není možno využívat všech služeb naráz stejně kvalitním způsobem. Konkurenční prostředí v sociálních sítích lidi rozděluje.

Konkurence je na druhou stranu samozřejmě zdravá a žádoucí. Proto nastává vhodný čas pro standardy zaměřené na výměnu informací mezi jednotlivými sítěmi.

Kupříkladu vložím fotku na Facebook a ona se objeví i na Google+. Kamarád okomentuje danou fotku na Google+ a komentář bude viditelný i na Facebooku. Samozřejmě je to proti pravidlu, které praví, že uživatel se musí na platformě uzamknout, aby nemohl odejít, proto výměna a jakákoliv migrace informací mezi konkurenčními systémy je nepříjatelná.

Otevřený standard, říkejme mu pracovně Open Social Interchange Standard (OSIS), navíc podpoří ještě větší konkurenci v oboru (další argument pro etablované společnosti sabotovat OSIS), protože v případě, že byste se jednou přihlásili do hypotetické "Seznam Přátel" či "Můj T-Mobile" sociální platformy, nebyli byste exkomunikováni z existujících sociálních kruhů na ostatních platformách, měli byste tedy skutečně svobodnou volbu nejlepší služby bez jisté sociální sankce za výběr méně známých poskytovatelů.

Ale my jsme chytří, víme, že poskytovatelé jsou jen obchodnící fungující na primitivním principu vyhledávání a uspokojování poptávky. Proto víme, že pokud prozatím chybějící OSIS standard získá masovou podporu, dříve či později, s větším či menším humbukem, jej poskytovatelé platforem adaptují ze strachu, aby zůstali relevantní.

Proto tedy: Uživatelé všech zemí spojte se!

čtvrtek, července 07, 2011

Yamato

Horší než americký patos je pravděpodobně už jen japonský patos.

Protrpěl jsem skoro dvě a půl hodiny filmu Hvězdná bitevní loď Yamato (IMDB). Jestli měli Japonci za cíl natočit sci-fi do morku kostí prošpikované nekonečným melodramaticky patetickými proslovy, tak to zvládli na jedničku. Ke konci jsem už vážně myslel, že ještě pár minut a po vzoru hlavních hrdinů taky spáchám sebevraždu.

Co chvíli jsem při čtení anglických titulků obracel oči v sloup a rozvažoval, jestli to vypnout hned nebo později. Jen asi v polovině jsem oči řádně vytřeštil, když mladý kapitán obrovské hvězdné lodi promlouvá k posádce, náležitě doprovázen vznešeným a slavnostním orchestrem. Říkal toto (představte si to v japonštině samurajského stylu):

Toto bude asi naše poslední bitva na naší dlouhé cestě 148 tisíc světelných let. V dubnu 1945 bitevní loď Yamato vyplula, aby zasvítila jako paprsek naděje v čase naprostého zoufalství. My učiníme také tak.

Prosím? Japonci natočili scifi válečný epos (křížený s love story, to se dnes musí), ve kterém naprosto nepokrytě oslavují a dávají za vzor bitevní loď z druhé světové války, která byla poslána v podstatě na sebevražednou misi při pokusu zastavit postup spojenců na Okinawě?

To je asi jako kdyby Němci dnes natočili scifi, ve kterém se velitel hvězdné pěchoty přímo přihlásí k odkazu hrdinných nacistických členů Schutzstaffel!

Od té chvíle jsem si začal více všímat poselství a celkové atmosféry filmu a musím konstatovat, že film se mi najednou zdál zjevně fašizující. Od silné autority velitele lodi, silná kamarádská válečná pouta až po sebeobětování se v boji pro dobro lidské rasy...

Pokud si člověk zamění boj o zelenou planetu za boj za císaře a časté skupinové srdceryvné pozdravy s pěstí na srdce za hailování... tak se člověk musí sám sebe zeptat: Jak je vůbec možné, že se najde tolik peněz, aby někdo natočil takovou romanticky oslavnou ódu na nejtemnější období Japonských dějin? Co se v tom Japonsku děje? Národ, který se nepoučil z historie je odsouzen si historii prožít znovu.

pondělí, července 04, 2011

Dluhová krize v Řecku

Nejsem ekonom a spousta věcí mi uniká. Kupříkladu nyní mi uniká smysl záchranných balíčků (čti balíků peněz), které Mezinárodní měnový fond a nově i Evropský fond finanční stability nalil či hodlá nalít do předlužené řecké ekonomiky.

Otázka

Jelikož jsem laik, tak naslouchám chytřejším a překvapuje mě, že všichni důležitější a renomovaní ekonomové (nemám teď vůbec na mysli našeho prezidenta, i když se v tomto shoduje s ostatními) tvrdí, že Řecko bez ohledu na to, kolik do něj nalijeme záchranných půjček, nakonec nutně stejně zbankrotuje, nebo-li restrukturalizuje svůj dluh, abychom se drželi zavedených eufemizmů.

Tak a babo raď. Ekonomové ví, že bankrot je nevyhnutelný a přesto nalijí do Řecka peníze daňových poplatníků jiných států Evropy. Jako pozorný posluchač se tedy tážu, proč?

Jenomže kloudnou odpověď jsem od žádného renomovaného odborníka nikde nenašel. Většina je proti půjčkám a obhajují svou pozici proč nepůjčit. Ti co jsou pro a měli by vysvětlit proč půjčit, se ohání podivnými argumenty a prognózám budoucnosti se vůbec nejlépe vyhýbají.

Tak jsem si musel odpovědět sám.

Odpověď

Myslím si, že celá věc má za úkol ochránit soukromé finanční ústavy před důsledky jejich vlastní hamižnosti, která se projevila tím, že předluženému Řecku vesele a nezodpovědně půjčovali za velmi atraktivní úrok, čímž přímo podporovali minimálně stejně nezodpovědnou řeckou vládu při jejím špatném nakládání se svěřeným majetkem státu.

Pokud víme, že Řecko zbankrotuje, je zřejmé, že věřitelé budou muset upsat část dluhu, možná 60%, možná 70%, kdo ví? A toho se přirozeně investoři děsí ze všeho nejvíce. Jak z odepsaného Řecka tedy vytřískat maximum a minimalizovat ztráty? Jednoduše. Restrukturalizovat složení věřitelů a následně nevyhnutelně restrukturalizovat dluh.

Zainteresujeme do transakce Evropský fond finanční stability, který Řecku půjčí peníze, o kterých všichni ví, že je Řecko nebude moci nikdy splatit. Peníze se obratem použijí na splacení existujících dluhů, čímž soukromé věřitelské banky dostanou své investice zpět, možná i s horentními úroky, za které půjčovali a černý Petr zůstane v rukou Evropského fondu finanční stability, neboli občanů EU.

Motivem je strach

Princip je jednoduchý a dovedu si představit, že tento trik věřitelé jako PNB Paribas, Eurohypo od Commerzbank a mnoho dalších budou prosazovat jako jedinou možnost. A věřím, že mají dost lobistů, kteří to prosadí. Vždyť v sázce je celosvětová finanční stabilita, která hrozí totálním kolapsem, jak rádi straší.

Je to politicky logické a objasňuje to zcela ekonomickou nelogičnost celé situace (Klaus je tedy dobrý ekonom ale mizerný politik). Tatam je víra v seberegulující se neviditelnou ruku trhu. Ta by takovou ekonomickou absurditu nemohla dopustit. Vše řídí neviditelná ruka politiky, která se ze všeho nejvíce bojí ztráty podpory silných ekonomických subjektů formátu too big to fail, kteří právě zítra budou kupovat státní obligace Francie a Německa a i naše a tím podporovat vlády zadlužujících se zemí.

Všichni se bojí, že v případě vytrestání věřitelů za nezodpovědné půjčky, by titíž věřitelé mohli pro příště váhat s nákupem našich vlastních obligací. Proto je sanujeme, očistíme, uklidníme a zítra jim prodáme vlastní dluhopisy. A historie se může opět opakovat, jen název státu se změní. Kdo je na řadě nyní?

Déjà Vu‏

Rozumějme, momentálně nepomáháme Řecku, to skončí tak i tak, pomáháme jen bohatým finančním ústavům, které udělaly obyčejnou podnikatelskou chybu. Jejich management si na konci roku vyplatí tučné prémie za tabulkově úspěšný rok a pro příští rok si stanoví ještě ambicióznější cíle a odvážnější projekty. Riziko se přece vyplácí. Tak či onak.

Je to ale správně? Když se řekne znárodnění, každému se v této zemi naježí chlupy. Ale proč se lidé neježí, když se vesele znárodňuje (špatná investice) na celoevropské úrovni? To pak vypadá, že některé hluboce opovrhované socialistické praktiky jsou všeobecně tolerovaným nástrojem dnešních velkokapitalistů ke snížení podnikatelského rizika.

Jak jeden bývalý španělský bojovník proti Frankovi nedávno poznamenal: kapitalismus se adaptuje na každý politický systém, ať je to demokracie či komunizmus, jak by nám mohli čínští soudruzi potvrdit.

Tak čemu se vlastně divím?

Poznámka: Česká vláda dává na vzdělání přibližně 30 miliard ročně. Splátky a úroky našich státních dluhopisů nás ovšem stojí asi 60 miliard ročně.

Dodatkového určení kontextu příkazu

Současný stav

Mnoho uživatelských zařízení v dnešní době podporuje vstupy příkazů, které nevyžadují fyzický kontakt zařízení a interagujícího uživatele. Kupříkladu telefon umožňuje hlasové vytáčení, herní konzole rozpoznává pozici a polohu uživatele v prostoru a následně interpretuje příkazy, lze rozsvítit žárovku tlesknutím apod.

S rostoucím počtem těchto zařízení nutně dochází ke konfliktům z důvodu nejednoznačného určení kontextu příkazů. Hlasový příkaz k volání může aktivovat volání na více telefonech, tlesknutí může rozsvítit více světel apod.

Vzhledem ke stále malé penetraci těchto inteligentních zařízení nejsou tyto konflikty řešeny, proto neexistuje uživatelsky přívětivější řešení než jednoznačné rozlišení příkazů samotných pro každé zařízení zvlášť.

Řešení

V případě zadávání příkazů do zařízení způsobem, který neumožňuje jednoznačně určit kontext, ve kterému mají být příkazy vykonány, je nutné dodatkové určení kontextu provádění příkazů za pomocí analýzy jiných dostupných dat ze stejného či jiných vstupních zařízení.

Způsoby

Způsoby dodatkové identifikace kontextu provedené při, krátce před či bezprostředně po zadání příkazu do vstupního zařízení.

Proxemické určení

Určení kontextu na základě vzdálenosti Uživatele.

Příkaz "rozsviť lampičku" v místnosti s několika lampičkami je zpracován domácím počítačem, který lokalizuje pozici uživatle pomocí kamery či triangulací zdroje hlasu pomocí mikrofonů a rozsvítí lampičku nejblíže Uživatele.

Určení pohledem

Kontext, označený očima Uživatele, je kontextem příkazu.

V místnosti se separátní audio soustavou a televizí při zadání příkazu "hrej" obě zařízení identifikují směr pohledu uživatele pomocí vestavěné kamery a pouze to zařízení, na které Uživatel upírá pohled provede požadovaný příkaz.

Haptické určení

Kontext, který uživatel označil dotekem.

Mějme na stole dvě komunikační zařízení. Při zadání verbálního příkazu k navázání telekomunikačního spojení provede příkaz jen to zařízení, kterého se Uživatel dotkl po pronesení příkazu.

Gestické určení

Kontext, který uživatel označil gestem.

Mějme virtuální pracovní plochu s reprezentacemi několika textových dokumentů. Zařízení dohledá kontext k nejednoznačnému příkazu "otevři dokument" na základě dodatkového označení dokumentu rukou uživatele.

úterý, dubna 12, 2011

Terorismus

Americký Úřad domácí bezpečnosti (DHS) zvažuje zveřejňování upozornění na hrozící terroristické hrozby pomocí Twitteru a Facebooku.

Cíl je jasný. Výstraha dosáhne k daleko většímu počtu obyvatel. Vzhledem k tomu, že USA má tyto výstrahy téměř na denním pořádku, napadlo mě, jestli tyto výstrahy nesplňují definici terorismu - zasévat strach (terror) mezi nebojovníky (civilisty).

Je možné, že se USA tímto masovým strašením dopouští aktu státního terrorismu na vlastním obyvatelstvu bez fyzického násilí? Motivace by tu byla, strach vytváří silnou poptávku po silné a autoritativní vládě...

Zajímavá definice terorismu z Wikipedie:

Běžně uznávaná definice terorismu se vztahuje na násilné činny, které mají za úkol vytvářet strach (teror), jsou páchány pro náboženské, politické či ideologické cíle a úmyslně cílí na nebojovníky (civilisty) a jsou páchány nestátními organizacemi.

pátek, dubna 08, 2011

The War You Don’t See

Zajímavý dokument i na torrentu.

Podíl civilistů zabitých během I. světové války: 10%, během II. světové války: 50%, během větnamského konfliktu: 70%, během války v Iráku: 90%.

čtvrtek, února 24, 2011

Jsem technologický pamětník

Těžko uvěřit, že máme na světě mikroprocesor s 3.1 miliardami tranzistorů a 54MB paměti na čipu, když já začínal nedávno na 286ce s 134 tisíci transistory a 30MB pevným diskem...

úterý, února 22, 2011

ČSOB a moderní technologie

Tak jsem se konečně rozhodl vyměnit CITI za ČSOB. ČSOB mám hned za rohem a je navíc tak asi 3x levnější, než činí můj měsíční poplatek CITI. Z převážné části proto, že využívám často bankomat právě v blízké ČSOB. Volba byla tedy jasná.

Při zřizování účtu, jsa poučen problémy Komerční Banky před mnoha lety (nevím, jak je na tom nyní), jsem položil jasně formulovanou otázku, zda bude problém používat Elektronické bankovnictví ČSOB z prostředí OS Linux. Odpověď byla jasná, žádné problémy s Linuxem a Elektronickým bankovnictvím ČSOB nebudou.

Dnes jsem se rozhodl konečně přihlásit do Elektronického bankovnictví ČSOB. Jako první mě uvítala tato hláška:

Upgradovat na podporovaný operační systém? Si dělají srandu?

Velmi mě to překvapilo. Napsal jsem ihned e-mail s žádostí o vysvětlení. Než mi přišla odpověď, kolega v práci mě dorazil informací, že jeho klientovi přestalo tento týden ČSOB fungovat na Macu, takže se klient složitě přihlašuje z Macu pomocí vzdálené plochy na počítači s Windows...

Je rok 2011, OS Windows používá přibližně 90% uživatelů Internetu, požadovaný prohlížeč Firefox používá 23% uživatelů a Internet Explorer verze 7 a vyšší již jen 45% (11% všech uživatelů používá ČSOB nepodporovanou verzi Internet Exploreru 6). ČSOB elektronické bankovnictví je tedy nedostupné 10% všech uživatelů Internetu, kteří nepoužívají Windows a zároveň 32%(!) uživatelů, kteří nepoužívají podporovaný Firefox či Internet Explorer 7.0 či vyšší!

No pánové, zamyslete se nad sebou trochu! Zkuste prorokovat budoucnost Vašeho elektronického bankovnictví z grafu níže!

Mezitím přišla odpověď z helpdesku:

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou se obracíte na útvar podpory Elektronického bankovnictví ČSOB.

Linux není ČSOB podporován a nikdy podporován nebyl, což neznamená, že se nebudete moci přihlásit. Pouze Vám banka nebude schopna garantovat plnou funkčnost internetového bankovnictví a právě kvůli tomu je upozornění nastaveno pro všechny klienty používající nepodporovaný OS nebo prohlížeč. Pokud Vám byla na pobočce banky podána chybná informace, obraťte se na tuto pobočku a podejte stížnost.

Prohlédl jsem si těch tisíc papírů, které jsem při uzavírání smlouvy podepsal a na jednom z nich - Podmínky pro poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví - jsem našel v textu pár odkazů na Uživatelskou příručku ke službě ČSOB InternetBanking 24, kterýžto dokument není uveden jako součást žádné podepsané smlouvy a nebyl jsem s jeho existencí seznámen. A právě zde jsou uvedeny technické požadavky na software a hardware.

  • Intel Pentium, AMD či obdobný
  • Operační paměť 512MB
  • Microsoft Internet Explorer 7 a vyšší, Mozilla Firefox 3.0 a vyšší
  • Windows XP SP3, Windows Vista SP2, Windows 7
  • Rozlišení monitoru 1024 x 768 bodů nebo vyšší

A k tomu ještě pár dalších požadavků. Hm. ČSOB se očividně rozhodla vyřadit všechny dynamicky se rozvíjející moderní mobilní platformy. Jak neprozíravě hloupé.

Tak nejsem z toho vůbec chytrý. Má to cenu u ČSOB setrvat a čekat na překvapení, že mi přestane Elektronického bankovnictví ČSOB fungovat úplně?

Asi zítra zkusím stáhnout výpověď u CITI a smlouvu s ČSOB se pokusím zrušit s poukázáním na fakt, že mě při uzavírání smlouvy uvedli v omyl. Kdybych se jich ale explicitně nezeptal!

Aktualizace 23.2.2011

Tak jsem dnes odvolal, co jsem odvolal a slíbil, co jsem slíbil v CITI a zrušil smlouvu v ČSOB. Smlouvu se mnou rušil tentýž člověk, který ji sepisoval a podal mi mylnou informaci. Předvedl opravdu neskrývané překvapení a chvíli koktal něco ve smyslu: "No já myslel, že tak velký bankovní ústav...". Tak to jsme dva.

Vzhledem k tomu, že výpovědní lhůta je měsíční, chtěl jsem ujištění, že mi nevzniknou žádné další náklady. Poté co pán Překvapený stále opakoval frázi s výstražným slovním spojením neměly by vzniknout náklady, jsem se nespokojil s jeho podmínečným tvrzením a vyžádal si jasné bezpodmínečné stanovisko jeho nadřízeného - ředitele pobočky. I kdyby vzniky náklady, banka je údajně uhradí ze svého vnitřního účtu, protože jsem účet nikdy nepoužil. Doufám.

Aktualizace 8.3.2011

Obdržel jsem do schránky Žádost o vyrovnání debetního zůstatku, ve které se píše, že mi vznikl dluh, který je úročen debetní úrokovou sazbou a jsem žádán, abych uhradil dlužnou částku zvýšenou o prostředky na pokrytí debetních úroků a poplatků účtovaných v souladu se Sazebníkem poplatků ČSOB a to nejpozději ve lhůtě 14 kalendářních dní.

Neváhal jsem a pokusil jsem se ověřit z nezávislého zdroje, jak se věci mají - vytočil jsem infolinku ČSOB, kde mi poradili, abych se dostavil zpět na mou oblíbenou pobočku a ukázal jim výpis, protože mi sami nic potvrdit na infolince nemohou. Paní na druhém konci mi ochotně nadiktovala i telefonní číslo.

Po drobných potížích, kdy mi telefon několikrát napsal hovor odmítnut a když se to chytlo, musel jsem opravdu dlouho prozvánět, mi slečna krásnou slovenštinou sdělila, že nechá vzkaz kolegovi, který mne kontaktuje. Uvidíme.

Aktualizace 9.3.2011

Nikdo mě samozřejmě nekontaktoval, takže jsem nemeškal a dostavil jsem se do pobočky banky. Na pokladně jsem byl ujištěn, že nic platit nemusím, že chyba je na jejich straně. Že mám počkat, že se to vyřeší s panem ředitelem pobočky... Neměl jsem náladu na další konverzaci s neschopnými bankéři ČSOB, proto jsem se ujistil, že když částku zaplatím, už je nikdy nebudu muset vidět. Po ujištění, jsem částku zaplatil a během dvou minut jsem za sebou zavíral dveře ČSOB. Uf, hotovo. Sto čtyřicet korun v tahu, ale za ty nervy mi to nestálo, abych se s nimi handrkoval byť o minutu déle...

Aktualizace 22.3.2011

Byl jsem kontaktován telefonicky ČSOB a bylo mi sděleno, že mám navedený trvalý příkaz, takže mi nemohli zrušit účet a naskočil mi nový dluh 100Kč. Chvíli jsem nebyl schopen slova. Mám výpověď, zaplatil jsem nějakou pokutu, kterou jsem ani platit neměl a oni mají tu drzost mi zavolat opět a chtít další peníze s odůvodněním, že přes výpověď mi účet nezrušili? Si dělají srandu?

Tentokrát jsem si už nebral servítky. Byl jsem nepříjemný a odkázal jsem paní na pana Novotného, který celou situaci spískal, případně na pana ředitele pobočky, který mi osobně slíbil, že nezaplatím ČSOB ani korunu.

Po chvíli mi ČSOB telefonovala zpět s omluvou, že vše je vyřízeno a nemusím nic platit.

Aktualizace 6.4.2011

Právě se mi doneslo, že mi na adresu trvalého bydliště došla výzva, ve které se píše, že dlužím 100Kč a k tomu ještě 30Kč za upomínku plus dalších 10Kč za nějakou další položku...

Už fakt nevím. Jediné řešení asi bude nechat si potvrdit od ČSOB písemně, že jim nic k určitému datu, že nejsem jejich klientem a nic jim nedlužím, protože se jim nedá věřit. Jejich verbální vyjádření jsou soustavně v rozporu se skutečností.