Když dva říkají totéž

Zamyslete se chvíli nad následujícími výroky. Souhlasíte s nimi?

Náš stát se nebojí navázat vztahy s USA. Nesmí však při tom být dotčena nezávislost, hrdost a sebeúcta našeho národa.

^{Jiří Paroubek, premiér}

Zajímavý výrok, co tím chtěl ten člověk říci?

Jakákoliv země má právo vyrábět atomovou energii pro mírové účely a mít přístup k moderním technologiím k tomu určeným.

^{Milan Nebesář, ředitel jaderné elektrárny Temelín}

No svatá pravda, ale stejně bych nad tím Temelínem ještě řádně přemýšlel.

Masová média dnes plní funkci zbraní hromadného ničení, zbraní nejničivějších.

^{Joseph Pulitzer, novinář}

Řekl bych, že je zřejmé, co tím bylo myšleno. Ne nadarmo se novinářům říká sedmá velmoc...

Žádný cizí představitel nemůže rozhodovat o tom, kdo by měl vládnout Zimbabwe, kdo by měl vládnout Africe, kdo by měl vládnout Asii, kdo by měl vládnout Venezuele, kdo by měl vládnout Íránu, nebo kdo by měl vládnout Iráku.

^{Kofi Anan, generální sekretár OSN}

S tím se dá taky velmi dobře souhlasit. S loutkovými vládami máme bohaté zkušenosti.

Jestliže jste s výroky výše souhlasili, tak jste podle pánů redaktorů Radka Nedvěda a Petra Piškula souhlasili s obzvláště zavrženíhodnými populistickými výroky, jejichž autoři jsou ve skutečnosti demagogové.

Tyto výroky nepatří lidem, které jsem uvedl výše. Jsou to téměř doslovné citace, odstranil jsem pouze jména států a konkrétních lidí, pánů Mahmúda Ahmadínežáda, Fidela Castra, Alexandra Lukašenka a Roberta Mugabeho, jak byly uvedeny v přehledu pravděpodobně nejzavrženíhodnějších výroků s názvem "Populisté s oblibou obhajují populisty" u článečku "Demagogové vytvářejí »osu zavržených«" v Hospodárských novinách z 26.července na straně 5.

Po přečtení článečku ve velmi tendenčně laděném duchu, převzatém pravděpodobně z hojně odkazovaného jediného zdroje, amerického listu The Washington Post, jsem automaticky hledal v každém zmíněném výroku skrytou výhružku teroristického útoku nebo minimálně výhružku mezikontinentálními zbraněmi.

Existuje objektivně pravdivý výrok, který bude vždy pravdivý, ať jej vysloví Lenin, Bush či Usáma? Co z výroků výše, které se mi jeví jako pravdivé a mohu s nimi souhlasit, činí špinavé populistické výkřiky? Kde se děje ten posun? Jak můžeme dnes použít obecně platné a akceptovatelné pravdy jako důkaz nekalého politického pletichaření?

Obávám se, že přes veškerou snahu autorů Nedvěda a Piškuly musím nakonec jejich zásluhou alespoň souhlasit s "populistickým" výrokem přirovnávajícím síly masmédií ke zbraním hromadného ničení, který byl připsán Alexandru Lukašenkovi.