Osel a stín

Existují tedy chvíle, kdy Němci označují vlastní záležitosti za celoevropské...Tak je tomu i nyní, kdy na povrch celostátní debaty vyplouvají některé nejhlubší a nejhůře přiznatelné starosti - totiž jak si zachovat speciální a výhodný vztah s Ruskem a nezradit přitom postavení západního hráče a spojence USA

Taková debata probíhá v kontextu polského a českého souhlasu podílet se navzdory ruským výhružkám na vytvoření amerického protiraketového deštníku.

Tento výňatek z Hospodářských novin (15.března) z článku Kdo se bojí amerického deštníku převzatého z Herald Tribune, jehož autorem je pan John Vinocur mne, a předpokládám, že i každého čtenáře, zarazil.

V kontextu polského a českého souhlasu podílet se na americké protiraketové obraně? Vím, že v poslední době moc nesleduji trapné tahanice, šťouchance, pomluvy či případně ufňukané tiskovky českých politiků. Ale že by mi zrovna tohle uniklo? Měl jsem pocit, že Češi o tom teprve vášnivě diskutují na všech úrovních od hospod až po nejluxusnější bary.

Článek je převzatý, vznikla tedy chyba při překladu. S tím jsem své překvapení zaplašil.

Dnes jsem si v kontextu vrcholící české debaty opět vzpomněl a protože je neděle a mám více času, rozhodl jsem se, že si článeček přečtu v originále.

Po krátkém pátraní jsem jej nalezl. Jedná se o článek Trying to Legitimize Missile-Shield Hostility in Germany publikovaný v International Herald Tribune a New York Times. Tedy v prestižních denících. Inkriminovaná část v originále zní:

The context is Poland and the Czech Republic's acceptance, over Russian threats and objections, to participate in an American antimissile shield that could block Iranian nukes.

V českém překladu se jedná o článek s názvem Pokus legitimizovat odpor proti protiraketovému štítu v Německu a zmíněná věta v češtině zní:

V kontextu polského a českého souhlasu navzdory ruským hrozbám a výhradám s účastí na americkém protiraketovém štítu, který by mohl chránit před íránskými jadernými střelami.

To, že se nejedná o pouhé převzetí ve smyslu přeložení je na první pohled patrné jak z rozdílných názvů tak i mírných odchylek v obsahu (viz zmínka o íránské jaderné hrozbě). Článek byl asi přizpůsoben našim podmínkám. Doufám, že jen kvůli jeho délce.

Ovšem nezůstávám v překvapení, že tak zkušený komentátor a široce uznávaný specialista na evropskou ekonomii a politiku, nositel americké prestižní ceny George Poll Award se tak nepřesně vyjádří a ještě mu to otisknou dva prestižní deníky, jejichž čtenáři se počítají na miliony (pouze internetové stránky NYTimes.com zaznamenaly v březnu minulého roku 11,6 milionů přístupů návštěvníků s unikátní internetovou adresou).

Ale co já vím. Odborníkem je on a ne já. Možná bychom mu tedy měli věřit. Je to zkušený novinář, za kterým stojí mnoho let práce v oboru. Jak jsem mohl číst, tomuto tématu se věnuje pravidelně, takže mu určitě mnoho věcí na rozdíl od nás neunikne.

Před mnoha lety, bylo to ještě před revolucí, jsem viděl divadelní hru Osel a stín a velmi živě si pamatuji forbínu, ve které pan Vydra rozvíjel se svým hereckým partnerem, jaké by to bylo, kdyby čas běžel pozpátku. Dostali se až k volbám a dodnes jasně vzpomínám, jak po výroku nebo kupříkladu volby, někoho volíme a on už byl dávno zvolený, všichni ti soudruzi a soudružky v hledišti nadšeně tleskají a smějí se, až se jim líce červenají.

Třeba ta forbína byla nadčasová, třeba tu diskutujeme a ono je už dávno dodiskutováno.