Nemohu si odpustit poznámku u příležitosti zveřejnění daňových přiznání našich politiků Hospodářskými novinami.
Líbí se mi fiškulínský přístup našich politiků. Jednoznačně ve světle nedávných skandálů a série korupčních podezření cítí, že by se měli pokusit znovuzískat otřesenou důvěru svých voličů.
A jak na to jdou? Hezky česky. Odsouhlasí, že každý jednotlivý občan může znát jejich daňová přiznání, ovšem nikdo nesmí vědět, co ví ten druhý. Pravidlo, když něco víš, nechej si to pro sebe v podobě české normy.
Máme totiž dvě kategorie věcí veřejných. Máme věci Individuálně veřejné® a věci Veřejně veřejné®.
První kategorie jsou věci, které vědět můžete, ale nesmíte se o nich veřejně bavit. Jejich využití je striktně vykázáno do vašeho obývacího pokoje, kuchyně či na toalety. V podstatě se jedná o veřejné tajemství. Všichni to ví nebo mohou vědět, ale má se zdát, že to neví nikdo. Myslím, že pořad o chytrých českých hlavách má nepřeberný materiál ke studiu.
Druhá kategorie jsou informace, které můžete vědět, navíc se o nich nemusíte strachovat rozprávět hlasitě na pavlači a můžete se o nich dočíst i v novinách.
Diskuze na téma svobodného přístupu k informacím versus zveřejňování informací se mi jeví jako návštěva prvotřídní restaurace, kde vám servírují kulinářské specialitky a přitom jste byli nuceni při vstupu podepsat závazek, že budete jídla vychutnávat bez možnosti polykání. Spolkneme to?
Určitě by to byl dobrý námět... Jak rád bych si přečetl Osudy dobrého politika Vaška.
Pokud Hospodářské noviny dostanou jakoukoliv pokutu, prohlašuji, že jako svědomitý občan rád přispěji finančně ke splacení této pokuty.
Ne, že bych se bál, že to HN finančně neunesou. Myslím, že si dobře spočítali, že se jim to zvýšeným zájmem vyplatí. Budu to chápat jako drobnou úlitbu s možná větším dopadem na politiku než posledně, když se někteří z vás s dobrou vírou a demokratickým nadšením dostavili k volebním urnám.
Žádné komentáře:
Okomentovat