Právě jsem shlédl pořad ČT2 Československo ve zvláštních službách, díl 16, kde prohlásili, že je téměř senzací, že při počtu agentů obeznámených s budoucí invazí do Československa nedošlo k žádnému úniku informací. Vše bylo přičteno na vrub kvality sovětských a československých agentů pracujících pro sověty.
Senzace! Zázraky! Odhalení! Vždy, když slyším podobná slova, nutí mě to na chvíli se zamyslet, zdali to není přesně naopak, než je předkládáno za pomoci tak bombastických slov.
Co když to není zas tak neuvěřitelné? Co kdyby, při tak širokém okruhu různých agentů obeznámených s plány, přece jenom došlo k úniku informací, co když to spojenci opět věděli a vše se dělo za tichého souhlasu? Tak gigantická akce zahrnující tolik států, tisíce vojáků, stovky politiků a agentů a nikdo nic nevěděl, nikdo nás nevaroval, nikdo nám nepomohl...
Být to pravda a být na jejich místě, určitě bych zatloukal, zatloukal, zatloukal, protože udělat dva podobně tragické kšefty v tak krátké době, to by mohlo negativně ovlivnit veřejné mínění na dobrých několik generací...
Na historii je nejhorší, že stejně jako víno s odstupem času zraje a nabývá hodnoty. 40 let mnohdy bývá na historii, narozdíl od vína, příliš málo.
1 komentář:
Neprehanejte prosim. Rozumny zamestnavatele si s tim obvykle poradili instituci tzv nemoci bez lekare. Tedy umozni svemu zamestnani marodit nekolik dni v roce v klidu, aniz by se museli hrabat k doktorovi.
Moje ucta. Sarka
Okomentovat