čtvrtek, srpna 10, 2006

Povolání: zabíjet

Prostě jdete pochod smrti. Šílíte z toho. Cítíte, jako byste měli každým krokem explodovat. Takto popisuje desátník Justin Cross stav své demoralizované jednotky, vyčerpané a emočně vypjaté z neustálých útoků iráckého odboje. Cross je členem jednotky americké armády, jejíž pět členů bylo obviněno ze znásilnění a vraždy čtrnáctileté dívky, vraždy její pětileté sestry a obou rodičů.

Když se zamyslím nad celou situací, pokud ponechám stranou vše, co jsem si zvykl od vojáků očekávat a u vojáků akceptovat, zaráží mě naprostá zvrácenost celé situace.

Vojáci stanou před tribunálem ne proto, aby se zodpovídali z vraždy. Vojáci stanou před tribunálem, protože dělali svou práci mimo pracovní dobu, zabíjeli bez rozkazu. Ano, i znásilňovali, ale jakkoli je znásilnění hrozné, vražda se svým puncem definitivnosti ční ze všech zločinů nejvýše.

Vražda je něco, co se vymyká lidskému chápání. A přece si zvykáme tuto lidskou deviaci chování akceptovat bez přemýšlení. Ne vždy, jen u Privilegovaných. Vždyť je vídáme každý den, každičký den. Zelené uniformy a oběti rozeseté po ulici.

A koneckonců jsou to vojáci a vojáci se neměří normálním metrem, nepoměřují se normálními lidskými hodnotami. Vždyť víme, pro co jsou cvičeni. Ve skrytu duše to víme. Víme, proč má malíř v ruce štětec, svůj pracovní nástroj. Stejně jako víme, proč má vojak svou zbraň zalícenu, svůj pracovní nástroj připraven. Víme co jsou zač. Jenom o tom nechceme přemýšlet.

Odmalička se učíme pohlížet na vojáky jako na subjekty vyňaté z práva, vyňaté z běžné morálky. Mají své vlastní soudy, své vlastní zákony, soudce i obhájce. Jsou privilegovaní až k samé hranici lidskosti. Ba i za ní. Akceptujeme jejich deviantní chování, protože nám dávají pocit bezpečí páchnoucího krví. Zvykli jsme si je nekritizovat. Jsou to přeci vojáci. Dělají špinavou práci za nás, abychom mohli my snít svůj krvavý sen o míru.

Těch pět vojáků s velkou pravděpodobností vraždilo. Znásilnili jednu dívku. Zabili čtyři osoby. Budou souzeni za vraždu a znásilnění. Seržant Johnny U. z amerického letectva včera svrhl bombu na doupě iráckého odboje. Zahynuli tři odbojáři a dvanáct civilistů ve věku od dvou do šedesáti let. Dostane vyznamenání za opakované vzorné plnění misí. Vraždil v pracovní době, je americký hrdina.

Je zřejmé, proč vojáky nikdy nemohou soudit civilní soudy. Jsou privilegovaní Otroci. Jejich soudy je odsoudí, pokud se vzepřou zabíjení, když dostanou rozkaz zabíjet. Jejich soudy je odsoudí, pokud zabíjejí, když rozkaz zabíjet nedostali. Jsou Privilegovaní, protože mohou dělat věci, které nikdo jiný dělat nemůže a nebudou potrestáni. Jsou otroci, protože mohou dělat pouze věci, ke kterým dostali rozkaz. Jsou privilegovaní Otroci, protože běžnému otroku je ponechána lidskost, privilegovaný Otrok musí svou lidskost zabít, aby získal ono pochybné privilegium.

Většina vojáků jsou lidé, kteří nejsou připraveni stát se Privilegovanými. Uchylují se do vojska z různých důvodů. Jen nepatrná část z nich si uvědomuje, o co je vojna může připravit. S trochou štěstí je vojna o nic nepřipraví, bohužel všechny štěstí nepotká. Někteří jsou povoláni do skutečné války. Je to loterie. Každý doufá, že nebude Privilegovaným, ale počítat by měli raději s opakem.

Pokud trénujeme mladé muže, pokud je proháníme po cvičišti a nutíme je zapichovat bodáky do figurín znázorňujících jiné lidi, pokud jim říkáme, jak podříznout správně krk, aby oběť ani nehlesla, jak nastražit správně bombu, aby zabila, jak vystřelit mozek z hlavy, aby nepřítel nezmáčkl spoušť, pokud je učíme tyto zrůdnosti a poté jim vtiskneme do ruky výkonnou zbraň a pošleme je do stresové situace, jsou v takovém případě viníci či oběti? Nese jejich velitel vinu také? Jejich vojenský instruktor? Politik, který je tam poslal? My voliči, kteří jsme zvolili politika? Na koho skutečně padá prolitá krev? Proč přivíráme oči? Protože máme sami strach? Proto?

neděle, srpna 06, 2006

Kdy politik začíná smrdět?

Každý den se setkáváme s řečnickým uměním či neuměním našich politiků. Politické projevy mají za cíl přesvědčit voliče o správnosti nabízených řešení.Mnoho z nabízených řešení je ovšem na první či na druhý pohled špatných. Politikové se tedy občas nevyhnou logickým otázkám, na které nelze odpovědět upřímně. Uchylují se k osvědčeným slovním obratům, které mají ujistit občana o správnosti neudržitelné politické pozice.

Neschopnost našich politiků vynalézat nové obraty je více než zřejmá. Na druhou stranu toto nadužívání ohraných politických frází přináší občanům snadný recept jak poznat, kdy politikův názor začíná zapáchat.

Po shlédnutí dnešních Otázek Václava Moravce jsem vybral pět typů frází, u kterých by měl každý občan zbystřit smysly, kdykoliv je uslyší:

  1. Princip: Soused má syfilis, my jej musíme mít také.
    • Taková věc není nic nového pod sluncem. Mají ji v...
    • Toto je zcela běžná věc, která se osvědčila v...

    Politik říká, že neexistují žádné argumenty pro realizaci v našich podmínkách.

  2. Princip: Prodej dnes svůj dům, vsaď si loterii a možná vyhraješ domy dva.
    • Tato věc má zásadní význam pro budoucí...
    • Tato věc je nutná pro budoucí postup...
    • Jestliže se tomu nepostavíme čelem dnes tak...

    Politik neví jak obhájit stanovisko a uchyluje se ke strašení věcmi budoucími nebo dává výčet teoretických budoucích výhod, které mají kompenzovat těžko odůvodnitelnou ztrátu.

  3. Princip: Lepší holub na střeše, než vrabec v hrsti.
    • Celá věc se musí řešit jinak a komplexněji...
    • Navrhované řešení neřeší podstatu problému...

    Politik naznačuje, že současný stav je vyhovující a netřeba jej výrazně měnit. Aktivistům se doporučuje do budoucna jen komplexně rozjímat.

  4. Princip: Debatujme o debatě, hlavně nedebatujme o problému.
    • Celá věc se musí veřejně diskutovat...
    • Potřebujeme zahájit důkladnou debatu...
    • Tato záležitost je podkladem pro další jednání...
    • Nemůžeme diskutovat o věcech, které ještě nejsou na pořadu dne...
    • Až návrh obdržíme, budeme o něm vést politickou debatu...

    Politik nechce nyní ani hypoteticky o záležitosti diskutovat ani jednat. Možná diskuze může být politicky velmi ožehavá.

  5. Princip: To vím přesně, byl to křižník Potěmkin.
    • Není dostatek času, proto jen stručně...
    • Není zde dostatek prostoru pro takovou diskuzi...

    Politik je tlačen na nejistou půdu a snaží se divákovi namluvit, že o dané oblasti ví výrazně více, než v diskuzi předvede.

Samozřejmě, že výroky výše jsou ve vzácných situacích tím, čím na první pohled jsou, ovšem v našem prostředí můžete kterýkoliv výrok nahradit za jeho nastíněný význam a zpravidla se nespletete.


Musím učinit drobnou poznámku, abych předešel nedorozumění. Výrazem smradlavý politik či zapáchající názor není myšleno žádné invektivum, tím méně narážka na nedostatečné používání mýdla. Uvedené termíny jsou ekvivalentní a tedy volně zaměnitelné s výrazy nedůvěryhodný politik či neupřímný, podezřelý, zavádějící, manipulativně podaný názor.

sobota, srpna 05, 2006

Rudé slunce na Měsíci

Japonské ministerstvo pro vědu nedávno započalo s programem superdlouhých předpovědí počasí za pomocí supervýkonných počítačů ve středisku vybudovaném v Yokohamě. Tento simulátor má být schopen předpovídat přírodní katastrofy či úkazy až na 30 let (sic!) dopředu. Podle zpravodajských agentur bude simulátor schopen brát v úvahu i změny počasí způsobené globálním oteplováním. Cílem programu je umožnit Japonsku provést patřičné přípravy či urychlit reakce na blížící se přírodní katastrofy.

Asi před týdnem japonská vesmírná agentura prohlásila, že hodlá do roku 2030 vybudovat na Měsíci stálou základnu s lidskou posádkou. Již příští rok hodlají poslat na měsíc automatickou sondu určenou k průzkumu měsíční horniny. Roku 2020 by mělo být započato s výstavbou.

Máme tyto dvě zprávy chápat v přímé souvislosti? Budou na Měsíci rýžová políčka? Čtou Japonci Egona Bondyho? Postihne Zemi zničující katastrofa? Zachrání se jen malí ostrované? A co na to Jan Tleskač?

pátek, srpna 04, 2006

Reklama je nudná mršina

Nemám rád reklamu. Při pohledu na drtivou většinu reklam si říkám, jestli jsou hloupí a nenápadití zaměstnanci marketingových agentur, zadavatelé reklam nebo konzumenti, kterým jsou šity údajně na míru.

Pokud jsou reklamy šity na míru, pak jsem neustále degradován na úroveň primáta, kterému stačí desetkrát v jednom reklamním šotu zopakovat název produktu bez jakékoliv další obohacující informace či racionálního zdůvodnění, ukázat přešťastnou a esteticky sterilní modelku či modela a hned se ode mne očekává že si to klusem namířím do nejbližšího obchodu a v hlavě mi bude hučet: Chci to, nevím proč, ale chci to. Za jakoukoliv cenu!.

Také máte pocit, že úvodní znělka reklamního bloku má neobvykle vyšší hlasitost než celý film, do kterého je vsunuta? Jestliže si marketingoví odborníci myslí, že upoutají pozornost diváka, mýlí se. Vždy při neočekávaném zásahu většího počtu decibelů znělky oznamující reklamní blok zpanikařím a s vytřeštěnýma očima a naježenýma chlupama se hrabu po ovladači, abych se obtěžujícího hluku zbavil. Určitě to také znáte. Výsledkem bývá vypnutý zvuk či přepnutý program.

Zkoušeli marketingoví specialisté udělat opak? Nenápadně zvuk ztišit, aby nikoho nevyplašili a potichu ale jasně a slyšitelně předat celou úžasnou zvěst o skvělých produktech, bez kterých nemůžeme žít? Než člověku dojde, co poslouchá za nesmysly a zasáhne, určitě si vyslechne více než pár úvodních zvukových vln při poplašném zvuku počátku reklamního bloku.

Na druhou stranu jsem velmi rád, že i marketingoví specialisté jsou zblblí ze zkoumání, jak průměrný občan reaguje na jejich reklamu, že si zvykli i průměrně reagovat na požadavky zadavatelů.

Pozoruji, že čím větší firma, tím nezáživnější reklamy. Odpovědní lidé se asi domnívají, že pro velkou firmu je nemožné chytlavou reklamou zasáhnout široké spektrum zákazníků, proto se omezují na reklamy, které nikoho sice nezasáhnou, ale především nikoho nepohorší. Reklamy, které nikoho nenadchnou, nepopudí, nerozpláčou ani nerozesmějí jsou asi jistější investicí se snáze předvídatelným výsledkem. Ikdyž... právě tyto reklamy mne popuzují.

Jedním z nejvýraznějších zadavatelů fujfuj reklam se stal Vodafone. Níže můžete vidět jeden z jeho ubohých výtvorů a můj objev.

Originál:

Zlí jazykové tvrdí, že tento univerzální slogan původně vznikl na zakázku pro Vězeňskou službu ČR. Stačí změnit jen logo firmy. Vždyť většina reklam si je nápadně podobných. Ikdyby to schopní obchodníci z marketingové agentury neudali Vodafonu, určitě bychom se záhy dozvěděli že i 1 prací prášek....

úterý, srpna 01, 2006

Projekt: Politická paměť národa

Myslím si, že jednou z hlavních příčin, proč se s masami lidí tak snadno manipuluje je nedostatečně dlouhá paměť. Dnes se politik vehementně zasazuje o omezení občanských práv a svobod a zítra před volbami se nechá vyfotit na demonstraci za svobodu projevu, na billboard si dá heslo "Svoboda, demokracie a prosperita především" a co se stane? V důsledku si průměrný volič myslí, že tento pokrytecký člověk bude zárukou svobody, demokracie a prosperity a to bez ohledu na fakt, že těsně po volbách jde opět v šlépějích omezování občanských práv a svobod.

Jak učinit, aby byli politici více zodpovědní za své činy a nechovali se vzorově jen před blížícími se volbami? Prodloužit paměť národa.

Samozřejmě, že máme svobodu projevu, o všem se píše, všechny mediální kauzy byly zdokumentovány novináři ze všech stran, je tedy snadné pro voliče si daného politika "vylustrovat". Opravdu? Ne, nikoliv. Je to nesmírně těžké.

Za totality, kdy byla kritika oficiálně potlačována, bylo svobodných zdrojů jen poskrovnu. Kdo chtěl, věděl kde tyto zdroje nalézt. Dnes je svobodných zdrojů tolik, že není možno je všechny správně posoudit, proto ztrácejí na váze a důležitosti. Díky dostatku svobody si svobodného projevu dnes vážíme méně, než tomu bylo v minulosti, kdy svobodný projev byl vzácností. Ekonomové jásají a vykřikují poučky o nabídce a poptávce. Ano, zdá se, že i svobodný projev můžeme popsat křivkou nabídky a poptávky. Málo svobodného projevu, velká poptávka, velká cena každého slova. Hodně svobodného projevu, poptávka přesycena, svobodné slovo je téměř bezcenné.

Ve svobodném prostředí, kde roztroušené svobody a pravdy máme tolik, že ji začínáme přehlížet a ztrácet, je potřeba učinit další krok, který se v konzumním světě velmi osvědčil. Aby zákazník nemusel tu přehršel produktů shánět po různých trafikách a obchůdcích, postavili jsme diskonty, supermarkety, hypermarkety, obchodní centra. Vše, co potřebujete, najdete pod jednou střechou. Lidé to milují a hojně toho využívají.

Představte si internetové stránky, které obsahují profily všech známých politiků. Stručné životopisy, informaci pro které klíčové zákony, pokud se to dá zjistit, hlasovali. Seznam kauz, vyšetřování, afér s odkazem na mediální zdroje, které tyto kauzy pokrývají, citace vyjádření politiků k důležitým tématům. Vše objektivně, s jasně označenými zprávami, které se nepotvrdily...

Redaktoři a správci systému by měli být pokud možno nestraníci, případně z různých politických stran. Systém by měl být ve formátu WIKI se silnou kontrolou vkládaných hesel a modifikací, aby se předešlo účelovému zneužití. Neměl by obsahovat žádné názory, pouze holá fakta, citace, odkazy. Heslo "raději méně, než více" je v tomto případě důležité.

Volič by mohl snadno a na jednom místě občerstvit svou paměť včetně detailů z odkazovaných zdrojů.

Myslím si, že složky, které na pachatele vede Policie, jí a společnosti v důsledku mohou velmi pomoci při odhalování trestných činů. Věřím, že veřejné politické složky vedené na politiky společnosti pomohou ještě více.

Kdyby se našlo pár vyjimečných nadšenců, jsem ochoten zprostředkovat technické řešení stránek včetně hostingu a lukrativní domény. Bohužel pro nedostatek času by byla nutná pomoc při správě obsahu. Je někdo s politickým přehledem, schopností objektivního posouzení, dostatkem volného času a odhodláním pokusit se zlepšit politickou kulturu v ČR?